Václav Krpelík Photography

Krajinářská fotografie:11 RAD PRO FOCENÍ V HORÁCH

Jak se do hor vybavit, abyste focení zvládli bez úhony? Za ty roky, co se pohybuji v horách v rámci fotografických výprav a workshopů jsem se toho dost naučil. Byla to cesta zdlouhavých pokusů, omylů a často zajímavých příběhů. V tomto článku se Vám nasbírané zkušenosti pokusím předat v „jednom velkém balení“ několika pravidel.

 

Pravidlo č.1: OD TURISTŮ SI RADIT NENECHTE

Každý z Vás určitě má nějakého kamaráda horala (nebo rádoby horala). Když se mu zmíníte, že se chcete vydat fotit do hor, hned vás zasype radami, jakou výbavu si na to pořídit. Rady typu: „tu péřovku si neber / v tom se upečeš / ta bunda je zbytečně těžká / já to chodím všechno na lehko“ mohou být velmi špatně cílené.

Ačkoliv dotyčný může mít rozsáhlé zkušenosti s horami a potřebným vybavením, problém spočívá v tom, že se na věc dívá pouze ze svého pohledu. Tedy z pohledu turisty, případně horolezce. Jeho pobyt v horách je spojen s neustálým pohybem ať už na stezkách nebo na stěnách.

Pobyt fotografa se v horách ale skládá z přesunu na lokalitu a pak zdlouhavého stání a čekání na světlo. Čekání na světlo se většinou odehrává na vyvýšeninách, často i na samotných vrcholcích hor. Tam je fotograf vystaven extrémním větrným podmínkám. Díky exponované pozici a větru se může teplota pocitově snížit i o 15 stupňů. Vydržet stát v těchto podmínkách bez pohybu třeba 2 hodiny, vyžaduje vybavení naprosto odlišné od toho, které stačí v dolině se pohybujícímu turistovi.

 

Pravidlo č.2: CIBULE NEFUNGUJE

Když jsem s focením hor začínal, vydával jsem se do kopců s několika vrstvami oblečení. Kvůli stání na vrcholcích jsem si říkal „raději více než méně“. A tak se stávalo, že jsem občas vyrážel do kopců jako Ježíšek. Zima mi sice nebyla, to je pravda, nicméně všechny ty vrstvy něco vážily.

„Cibulový“ model jsem navíc nevyužil, jelikož cestou nahoru jsem musel mít všechno oblečení (vzhledem k zahřívání organismu) v batohu, zatímco na lokalitě jsem pak nasazoval všechny vrstvy.

Zlom nastal, když jsem si do hor vzal poprvé několik „kousků“ od Sira Josepha (také „Rakoncaje“ neboli „Rákosníka“). Uvědomil jsem si, že abych se při výstupech nepotil, musím do kopců šlapat opravdu na lehko. K tomu mi v létě stačí tričko s krátkým rukávem, v zimě přes něj přehazuji jen rolák s dlouhým rukávem, případně větru odolnou bundu.

Na vrcholcích pak nasazuji extrémně teplé péřové oblečení od Sira. Nahoru tedy lezu jako otužilec zatímco na místě se pak oblékám do peří, jako bych se právě chystal zdolat K2. Peří téměř nic neváží, navíc je fantasticky stlačitelné.

Třeba zimní péřovou bundu Kjerak celou sbalíte do kapuce. Když ji pak vyhodíte do vzduchu a opět chytnete, první co Vás u toho napadne je „vzduch“. Přitom neskutečně hřeje a tak Vás proti zimně ochrání lépe než 4 fleesové bundy natáhnuté v systému „cibule“ na sebe.

 

Pravidlo č.3: NOHY MUSÍ BÝT V TEPLE

Už jako malému klukovi mi to říkal můj dědeček, když mě bral v zimě na divočáky. Nohy musí být v teple. Když Vám promrznou, tak končíte. Investice do kvalitní pevné a nepromokavé obuvi je tedy základem. Bohužel u bot se opět projevuje problém, uvedený v pravidle č. 2. (při výstupech je v nich horko, při stání na vrcholcích zima). Buďto:kamase.jpg

a) používáte zateplené boty / nosíte více vrstev ponožek

-        v tom případě se Vám nohy při výstupu pěkně zapotí a nahoře je v nich díky vlhkosti zima

-        vlhkost v botách přispívá ke vzniku odřenin a puchýřů

 

b) boty zateplené nemáte / ponožky nosíte pouze jedny

-        to je ideální na chůzi, ale na vrcholcích v nich může být opět zima

Já tuto kombinaci podmínek řeším tak, že obuv volím pouze nezateplenou a ponožky nosím pouze jedny (vždy z merína). Díky tomu se noha při výstupech nepotí a je-li potřeba, na vrcholcích přes boty nasazuji tzv. výškové kamaše (Sir Joseph, Pamir). Nevěřili byste, kolik tepla tato izolační vrstva vytvoří.

 

Pravidlo č.4: NEUTRÁCEJTE ZBYTEČNĚ

Na workshopech se od spousty z Vás dozvídám, že na outdoorové vybavení, které používám, prostě nemáte. Není však potřeba utrácet desetitisíce, když existují posezónní výprodeje. Slevy 20-50% jsou v některých měsících zcela běžné a tak si stačí počkat.

Co je na tom, že kupujete zimní péřovou bundu v květnu, když místo 6 tisíc zaplatíte jen 3,5? Bunda si ve skříni sice chvilku poleží, ale za pár měsíců jako když ji najdete. Veškeré mé vybavení bylo nakoupeno v podobných akcích, díky čemuž jsem ušetřil desetitisíce.

Ačkoliv nakupuji v akcích, kupuji vždy to nejlepší. Levné vybavení má totiž tu výhodu, že vydrží až „do smrti“…do Vaší smrti :o)

 

Pravidlo č.5: DEJTE NA RADY ZKUŠENÝCH

Vezme-li Vás na focení do hor někdo, kdo to tam už zná, tak poslouchejte, co Vám říká. Když jsem v roce 2013 organizoval workshop v Dolomitech, třikrát jsem všech účastníkům napsal, ať si vezmou zimní bundy, rukavice a co nejteplejší oblečení. Můžete to opakovat do kola a do kola, ale stejně to nepomůže. Kdo by si bral zimní bundu, když je v červenci venku 30°C, že?

Zatímco v dolině to bylo na plavky, ve třech tisících byla slušná hromada sněhu a teploty kolem nuly. Na vrcholcích, ze kterých jsme fotili, byla teplota díky větru pocitově hluboce pod nulou. Účastníci tehdy rychle volali domů manželkám, ať k těm, co teprve z ČR vyjíždí, přibalí zimní oblečení :o)

 

Pravidlo č.6: BEZ PITÍ A JÍDLA ANI RÁNU

Najezenému člověku je tepleji. Proto mějte vždy nějakou tu rezervní tyčinku a dostatek tekutin. Na jednom z workshopů jsme potkali turistu, který vykazoval příznaky tzv. hypoglykemie. Několik hodin nejedl, byl utahaný, podchlazený, zmatený, nevěděl ani kam jde. Kdyby se do takového stavu dostal v zimních měsících, kdy je v horách lidí minimum, mohlo se mu to stát osudným.

Hypoglykémie je nízká hladina krevního cukru. Vede k poruchám činnosti mozku, který je na přívodu cukru krví závislý. K příznakům patří slabost, hlad, třes, studený pot, zmatenost a s ní neschopnost racionálního uvažování. Ne každý však ví, že k hypoglykemii může dojít právě při vytrvalostních aktivitách (mezi které několikahodinové pochody v obtížných horských podmínkách patří).

 

Pravidlo č.7: BUĎTE PŘIPRAVENI PŘENOCOVAT

Jděte nalehko, ale s takovým vybavením, se kterým byste zvládli v případě nouze přečkat noc. Neznamená to, že sebou musíte tahat karimatku a spacák, ale oblečení, které sebou nesete, by mělo zaručit, že v případě nouzové situace (vymknutý kotník / zlomená noha / pomoc jinému člověku v nouzi) dokážete v kopcích přečkat noc.

Počasí se v horách může změnit z hodiny na hodinu a horská služba velmi často kvůli silnému větru nedokáže použít vrtulník (záchranné akce se tak mohou protáhnout i na několik desítek hodin). Schopnost vydržet do příchodu horské služby, může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.


Pravidlo č.8: OPRAŠTE STARÝ TELEFON

Také používáte nejnovější iPhone telefon? V horách Vám bude, jak se říká, „na dvě věci“.

a)      BATERKA - Baterka chytrých telefonů typu iPhone při běžném používání vydrží ani ne 12 hodin. V horách se tato doba vlivem působení nízkých teplot zkracuje na 2-6 hodin. K čemu je Vám super chytrý telefon se kterým si kvůli vybité baterii horskou službu nezavoláte?

 

b)     ANTÉNA - Chytré telefony musí vypadat „cool“. Tzn. žádné velké, do prostoru trčící antény, které by majiteli takového přístroje kazily image. Díky tomu si za hromadu tisíc koupíte telefon, se kterým se v horách většinou nikam nedovoláte.

Pokud Vám tedy někde v šuplíku leží stařičký telefon s velkou anténou, miniaturním displejem, tlačítkovou klávesnicí, co vydrží týden bez nabití, stačí ho oprášit a máte dokonalý komunikační prostředek do hor.

Já za tímto účelem pořídil levný outdoorový Samsung Xcover2, který byl jediným telefonem, kterým jsme se dokázali na dovolat v Tatrách ztracenému fotografovi.

 

Pravidlo č.9: NIKDY NEVYRÁŽEJTE SAMI

Zlaté pravidlo, které jsem už milionkrát porušil. Když jsem sám, dokážu se lépe soustředit na focení a užívat si odpočinek od civilizace. Bohužel toto aplikuji i při focení v moři, takže až uslyšíte, že ten trouba mezi Vámi už není, budete alespoň vědět proč :o)

 

Pravidlo č.10: DEJTE VĚDĚT, KAM JDETE A KDY SE VRÁTÍTE

Další rada mého dědy. Ať už šel jako lesník tam anebo tam, vždycky dal doma vědět, kde bude a kdy se vrátí. Dříve mobily neexistovaly a tak tato informace byla jediným vodítkem mezi dotyčnou osobou a těmi, co by se ho v případě problému vydali hledat.

Ačkoliv žijeme v době mobilních telefonů, ne vždy se lze na jejich funkčnost spolehnout. Proto dejte na chatě vědět, kam máte dnes namířeno, napište to smskou domů a v případě překonávání obtížného úseku klidně i zavolejte manželce „lezu tam a tam, ozvu se ti za hodinu“.

 

Pravidlo č.11: JEDINÝ NEBEZPEČNÝ TVOR JSTE VY

Panika zabíjí! Situací, kde se stal díky panice člověk nebezpečný sám sobě, jsem sice zažil nejvíce při potápění, ale nevyhnul jsem se tomu ani na horách.

Na workshopu v roce 2014 se k nám při focení Belianských Tater přidali dva cizí fotografové. Ačkoliv byl červen, nad Kopským sedlem byla tenkrát zima pořádná. Já měl na sobě péřovou bundu a i tak to bylo s teplotním komfortem na hraně.

Když jsem se dal s fotografy do řeči, všiml jsem si, že jeden z nich má na sobě pouze červenou větrovku a namísto teplých kalhot džíny s módně rozřezanými otvory v oblasti kolen a stehen. Jako by nešel do hor, ale na diskotéku.

S přicházející tmou byl už tak zmrzlý, že na nás jen mávl a utíkal do doliny. Když jsme však do doliny sešli, nikde nebyl a telefon nebral. Trasu již šel několikrát, tak jsme nevěřili, že by se mohl ztratit a předpokládali, že mu byla pořádná zima a proto běžel dál na chatu. Přesvědčili jsme se o tom, za pár minut, kdy jsme několik stovek metrů v kleči před námi uviděli postavu v červené větrovce, která odpověděla na naše mávání.

Po příchodu na chatu nás však chatař upozornil, že dotyčný fotograf mu před chvílí volal, že zazmatkoval a ztratil se. Šel opačným směrem na Polsko. Jak se to ale mohlo stát? Proboha! I ten, kdo byl na lokalitě poprvé, věděl, že vpravo je chata a Slovensko, zatímco na opačné straně je Polsko. Jak někdo, kdo už navíc lokalitu znal, mohl udělat takovou chybu a jít na Polsko?

Na první pohled nevysvětlitelný omyl. Když se na to ale podíváme blíže, dotyčný byl velmi podchlazený, k tomu mu pravděpodobně chyběl v krvi i cukr, mozek přestával racionálně uvažovat a tak když oči viděly na polské straně v dolině světla, nohy si to namířily přímo k nim.

 

Ukázka hlavních prvků mého současného oblečení do hor:

Nepromokavá bunda: Millet K Pro GTX Jacket

Lehká péřová bunda: Sir Joseph Apron

Teplá péřová bunda: Sir Joseph Kjerag

Kalhoty léto: Millet (starší model)

Kalhoty ostatní období: Millet (starší model)

Boty: Scarpa Kinesis

 

Co říct závěrem?

Základem všeho je být správně vybavený a vždy zachovat chladnou hlavu. Pokud se do hor vydáte s dostatečnou, kvalitní výbavou, na kterou se můžete v případě problému spolehnout, budete si i více věřit a je tak větší pravděpodobnost, že v případě krizové situace budete jednat v klidu a racionálně.


http://www.fotoradce.cz/krajinarska-fotografie-10-rad-pro-foceni-v-horach
Datum publikování: 01.02.2015


Sdílejte: 
Copyright Václav Krpelík © fotografie na těchto stránkách jsou vlastnictvím václava krpelíka
bez písemného povolení nesmí být stahovány, kopírovány, či použity jakýmkoliv způsobem
Created by DIXILO
Váš košík:    
ENENGLISH CZČESKY
Obchodní podmínky