Václav Krpelík Photography

Krajinářská fotografie - HYPERFOKÁLNÍ VZDÁLENOST

V dnešním díle krajinářské fotografie si představíme pojem hyperfokální vzdálenost, objasníme jeho úlohu v krajinářské fotografii a ukážeme si, jak s hyperfokální vzdáleností co nejjednodušeji pracovat na praktických příkladech.

Co to vlastně je ta hyperfokální vzálenost? Hyperfokální vzdálenost se definuje jako vzdálenost, od jejíž poloviny, když je objektiv zaostřen na nekonečno, je vše až do nekonečna ostré. Tedy přední hranice pásma ostrosti při zaostření na nekonečno. Tato vzdálenost závisí na mnoha faktorech. Především na ohniskové vzdálenosti objektivu, použitém clonovém čísle a v neposlední řadě také na tom, co ještě považujeme za ostré a co už ne.

Tolik říká teorie, co to ale pro nás znamená v praxi? Představte si, že fotíte scénu, která je na panoramatické fotografii níže. Každý objekt v této scéně má určitou vzdálenost od objektivu. Popředí tvořené balvany je vzdálené pouze jeden metr, zatímco pozadí, na kterém se v dálce rysují skotské vrcholky, leží v dálce mnoha kilometrů. Scenérii dominuje skalní útvar nazvaný Old Man of Storr, který je hlavním motivem fotografie a nachází se zhruba sto metrů od objektivu.

Když pak na nějaké z těchto míst při určité cloně zaostříte, bude ono místo, plus určitý prostor před a za tímto místem ostré (in focus) a ostatní neostré (out of focus).

Hlavním cílem v krajinářské fotografii je vměstnat všechny focené objekty do tohoto prostoru tak, aby nic nezůstalo neostré (out of focus).

Bude nás tedy zajímat:

1) jak velký je tento prostor (závisí na cloně)

2) vzdálenost tohoto prostoru od objektivu (závisí na ostřícím bodě)

Velikost tohoto prostoru bude záležet především na použité cloně. Čím vyšší je clona, tím větší bude prostor, ve kterém je vše ostré. Při cloně f2,8 bude rozsah tohoto prostoru opravdu malý. Při přiclonění na f6 se ale zásadně zvětší a po následném přiclonění například na f14 dosáhneme toho, že úplně všechno ve fotografii bude "in focus".

Odkud kam bude tento prostor sahat pak bude záviset na místě, na které ostříme. Zaostříme-li tedy v našem případě na vrcholky hor v dálce a použijeme-li nížší clonové číslo (např. f4) budou zcela jistě vrcholky hor ostré, ale naše popředí (balvany) "out of focus". Zaostříme-li naopak při stejném clonovém čísle na balvany v popředí, bude zcela jistě pozadí (vrcholky hor) neostré.

Selským rozumem z toho tedy vyplývá, že chceme-li, aby bylo na snímku vše ostré, musíme přiclonit (např. na f11) a ostřit někam "mezi" tak, aby nám prostor, ve kterém je vše ostré, pokryl celou naši scénu.

Z tohoto příkladu vidíme, že téma hyperfokální vzdálenosti není nic jiného, než aplikace principu hloubky ostrosti. Zaostříme-li opět na vzdálené vrcholky hor (tedy na nekonečno), bude hyperfokální vzdáleností polovina vzdálenost od objektivu k prvnímu ostrému místu.

Proč je tedy dobré hyperfokální vzdálenost znát? Jednoduše proto, že hyperfokální vzdálenost je většinou místem, na které se v krajinářské fotografii doporučuje ostřit, abychom maximalizovali hloubku ostrosti (DOF - depth of field).

Někdo si možná řekne: "Na co ta věda? Budu clonit všude na f16 a nemusím se o hloubku ostrosti vůbec starat." A má pravdu. Při použití takto vysokého clonové clonového čísla bude na fotografii vše "in focus" bez ohledu na to, kam budete ostřit.

Jenže má to dva nešvary:

A) takto vysoká clonová čísla způsobují u všech objektivů postupné zhoršování optické kvality (znatelně se zhoršuje kresba)

B) vyšší clona nutně souvisí s potřebou delšího času (to je omezením nejen pro ty, co fotí z ruky, ale i pro ty, kteří fotí ze stativu přes ND filtry typu Big Stopper, případně fotografují v pozdních večerních/nočních hodinách a příliš dlouhé časy si nemohou dovolit)

Proto při maximalizaci DOF ostříme zhruba do jedné třetiny snímku od spodu a snažíme se používat taková clonová čísla, která nám požadované hloubky ostrosti ještě umožní docílit, ale zbytečně ji "nepřepalují".

Jinak řečeno, proč bych měl použít f16, když mi (za předpokladu ostření na správné místo) pro danou situaci stačí f7? Kresba objektivu při tomto clonovém čísle bude navíc perfektní a kratší čas mi umožní scénu "zmrazit".

Někdo možná namítne: "A co když chci záměrně protáhnout expozici za účelem kreativity?" V tom případě dám přednost kvalitnímu Lee ND filtru, který čas patřičně protáhne, ale kvalitu kresby neovlivní.

Je třeba podotknout, že každý objektiv se vzhledem k hloubce ostrosti chová jinak. Velikost prostoru, ve kterém je vše ostré, totiž není ovlivněna jen clonou, ale také ohniskem. Čím je ohnisko kratší, tím je při neměnící se cloně DOF větší. Se širokoúhlými objektivy zdaleka nemusíte clonit tolik, jako s objektivy disponujícími delšími ohnisky. Je proto vždy dobré znát svůj objektiv a vědět jak se v konkrétních situacích chová.

Nabízí se ale další otázka: "Dobrá, už chápu, co to ta hyperfokální vzdálenost je a k čemu je užitečná. To si mám ale sebou do terénu brát kalkulačku, abych ji správně vypočítal?"

Zapomeňte na kalkulačku či všelijaké tabulky a jděte na to selským rozumem:

- Fotím scénu, ve které je vše v jedné rovině? = nebude třeba příliš clonit

- Fotím scénu obsahující více rovin (blízké popředí a vzdálené pozadí)? = bude potřeba přiclonit

- Používám širokoúhlý objektiv (např. 10mm)? = nebude třeba příliš clonit

- Používám teleobjektiv a scéna se skládá z více rovin? = bude třeba přiclonit

Spousta lidí dělá z komára velblouda a z hyperfokální vzdálenosti zbytečnou složitost. Já tvrdím, že jako fotograf znám svoje objektivy, vím, jak se při konkrétních ohniscích chovají a potřebnou clonu dokážu na základě zkušeností pro konkrétní situaci poměrně spolehlivě odhadnout.

Navíc žijeme přece v době digitální fotografie! Vždy lze udělat zkušební snímek a na displeji po příblížení prověřit, zda jsme dosáhli požadované hloubky ostrosti, tzn. zda jsou clona a místo ostření zvoleny správně, či nikoliv.


Závěrem bych rád dodal, že scenérie s blízkým popředím a vzdáleným pozadím, tedy situace náročnější na práci s hloubkou ostrosti, jsou pro můj styl focení typické. Věřím totiž, že kombinace širokoúhlého objektivu, blízkého objektu v popředí a vzdáleného pozadí dává fotografiím prostor, vtahuje diváka do děje a navozuje pocity, kterých u fotografií bez prostorové rozmanitosti nedosáhnete.

 


http://www.fotoradce.cz/krajinarska-fotografie-hyperfokalni-vzdalenost-clanekid954
Datum publikování: 07.10.2012


Sdílejte: 
Copyright Václav Krpelík © fotografie na těchto stránkách jsou vlastnictvím václava krpelíka
bez písemného povolení nesmí být stahovány, kopírovány, či použity jakýmkoliv způsobem
Created by DIXILO
Váš košík:    
ENENGLISH CZČESKY
Obchodní podmínky