Václav Krpelík Photography

Krajinářská fotografie: LEPENÍ EXPOZIC

 

V předchozích dvou dílech jsme si ukázali, jak problematiku expozice v krajinářské fotografii řešit pomocí přechodových filtrů a HDR, v dnešním díle si představíme metodu poslední, zvanou “manual exposure blending”.

Jak už jsem uvedl dříve, každý kdo si někdy zkusil vyfotografovat krajinu zjistil, že dosáhnout správné expozice není tak jednoduché. Nejčastější problém se kterým se setkáváme, je výrazný kontrast mezi oblohou a popředím. Jednoduše řečeno, naše fotoaparáty exponují buď na tmavé popředí a pak je obloha přeexponovaná a nebo exponují na oblohu a pak je popředí podexponované. Je-li kontrast opravdu značný, vznikají nám navíc v kritických místech přepaly či podpaly (viz dřívější článek ).

V dnešní době existují v podstatě tři základní způsoby jak tento problém řešit. První dva (přechodové filtry a HDR) jsme si představili v článcích předchozích a dnes se zaměříme na způsob poslední, který s příchodem nových verzí Photoshopu opravdu získává na popularitě.

 


V ČEM "LEPENÍ EXPOZIC" SPOČÍVÁ?


Hodně zjednodušeně řečeno jde o vyfocení dvou fotografií, jedné exponované na oblohu, druhé na popředí a následné softwarové “slepení” těchto dvou fotografií na sebe. To možná zní podobně jako HDR, ale s HDR to nemá mnoho společného. Rozdílů je hned několik, ale ten základní spočívá ve skutečnosti, že “přelepovat” nebudeme fotografie celé, ale pouze ty části, u kterých bude expozici potřeba upravit (tedy většinou pouze oblohu).

 


CO BUDEME PRO APLIKACI TÉTO METODY POTŘEBOVAT?

Ta dobrá zpráva je, že nebudeme muset utrácet tisíce až desetitisíce za drahé Lee filtry, ta špatná, že budeme potřebovat některou z posledních verzí Photoshopu, jelikož půjde o práci s “layers” neboli vrstvami. Přiznám se, že jestli touto možností disponují i některé alternativní programy netuším. Pokud tomu tak je, budu rád, když tuto informaci někdo z vás doplní v rámci komentářů na konci článku.

Co se dalšího vybavení týče, budeme potřebovat stativ, fotoaparát (pokud možno s funkcí automatického expozičního bracketingu AEB) a ideálně i dálkové ovládání, i když to lze nahradit funkcí samospouště.

 


JAK PROBÍHÁ SNÍMÁNÍ PODKLADOVÝCH FOTOGRAFIÍ:?

Focení podkladových snímků pro metodu manual exposure blending je v podstatě totožné s focením podkladových fotografií pro HDR (viz předchozí článek), pouze s tím rozdílem, že:

A) ve finále použijeme namísto 3 fotografií pouze fotografie 2.

B) doporučuji dělat menší expoziční posuny než u HDR (tzn. namísto +/- 2EV použijeme pouze +/- 1EV). Vše ale záleží na kontrastu focené scény a výsledku kterého chceme docílit.

Shrnu-li to, optimální je fotit ze stativu (aby se fotografie dokonale překrývaly), s použitím dálkového ovládání či samospouště (abychom zabránili nechtěnému posunu fotoaparátu), většinou v programu priorita clony (abychom měli plně pod kontrolou hloubku ostrosti, která musí být na všech fotografiích stejná), fotit budeme do RAWu (abychom měli expozici lépe pod kontrolou), a využijeme funkci AEB (jednak aby mezi jednotlivými snímky byla co nejmenší prodleva a zároveň aby nedošlo k nechtěnému posunu fotoaparátu mezi jednotlivými snímky). Doporučuji přečíst již zmiňovaný článek o HDR fotografii, ve kterém je využití funkce AEB podrobněji popsáno.

V praxi se mi osvědčilo používat “svou metodu", kdy exponuji na popředí (které je vždy tím tmavým), AEB nastavím pomocí kompenzace expozice tak, aby první fotka vyšla lehounce přeexponovaná (např. + 0.5 EV), druhá pak vyšla výrazněji podexponovaná ( -1.5 EV) a třetí fotka pak “ulítne” někam do nepoužitelných hodnot ( + 2.5 EV), s tím že pro slepování snímků použiji pouze fotku první, která je perfektně exponovaná na popředí (které se tím zesvětlilo) a fotku druhou, která je ideálně exponovaná na oblohu (která se tím ztmavila).

Fotit podkladové fotografie lze samozřejmě i bez využití funkce AEB tak, že ručně změníte místo odkud fotoaparát bude expozici “číst”. Tzn. první snímek exponujete na popředí a druhý na oblohu. Fotoaparát tak vyfotí dva různě exponované snímky, které následně slepíte v Photoshopu. Problém tohoto způsobu získávání podkladových fotografií ale spočívá v riziku posunu fotoaparátem (o čemž jsem se v praxi několikrát přesvědčil) a tak od tohoto způsobu radši upouštím.

 


WORKFLOW V PHOTOSHOPU

Samotné slepování různě exponovaných fotografií v Photoshopu je opravdu velmi jednoduché:

1) ve Photoshopu si obě fotografie otevřeme

2) světlejší fotografii (exponovanou na popředí) označíme (současným stiskem kláves CTRL + A), zkopírujeme (CTRL + C)

3) přejdeme na tmavší fotografii (exponovanou na oblohu) a světlejší fotografii na ni vložíme (současným stiskem kláves CTRL + V)

4) abychom slepili fotografie na sebe, půjdeme do menu “Layers”, kde najdeme “Layers Mask” a klikneme na “Reveal All” (tím se nám v “Layer palette” objeví bílý obdélník)

5) podíváme se na toolbar (to je ten dlouhý vertikální sloupec s mnoha nástroji) a zkontrolujeme, zda je barva popředí nastavená na černou (je to ikonka dvou čtverců které se částečně překrývají - pokud je černý čtverec nahoře, je to správně, pokud je nahoře čtverec bílý, je to špatně - v tom případě na čtverec klikneme a tím pořadí změníme)

6) na závěr klikneme na klávesu “B”, která nám aktivuje “Paintbrush” a štětečkem u kterého si můžeme zvolit tloušťku, intenzitu a přechod hrany "kreslíme" s ním po obloze, čímž se nám odhaluje obloha z fotografie ve spod

7) až jsme s výsledkem spokojení, jdeme opět do menu “Layers”, kde klikneme na “Flatten image” a máme hotovo :o)


Tento postup je otázkou několika sekund... opravdu nic složitého. Co může dát zabrat, jsou situace s členitým horizontem (města, hory, atd.), které vyžadují pečlivější práci se štětečkem. Pokud se stane, že ruka ujede a “překreslíte” toho moc, můžete chybu jednoduše opravit kliknutím na zmíněnou ikonku dvou čtverců, kdy po změně jejich pořadí můžete jednoduše jakékoliv místo na fotografii “překreslit” do původní podoby. (Lze jít samosřejmě i do menu a vzít krok zpět, tohle je ale další možnost o které je dobré vědět.)

 


JAK PODKLADOVÉ A FINÁLNÍ FOTOGRAFIE VYPADAJÍ?


Na ukázku dávám dvě podkladové fotografie vyvolané bez jakýchkoliv úprav z rawu a fotografii výslednou.

Foceno bylo “mojí metodou", tzn. exponováno na popředí (v tomto případě na relativně tmavý Tower Bridge) a s využitím funkce AEB a kompenzace expozice byl první snímek upraven o + 0.5 EV, druhý o -1.5 EV, a třetí o + 2.5 EV).

Použity byly pouze první dva snímky, které dohromady vytvořily ideálně exponovanou třetí fotografii.

V tomto případě by použití jakýchkoliv přechodových filtrů nemělo smysl (došlo by k výraznému ztmavení budovy vpravo, případně i obou věží mostu) a tak nejlepším řešením je právě exposure blending.




METODA V PRAXI


I když je tato metoda v porovnání s filtry, které lze jen zasunout a fotit pracnější, v krajinářské fotografii představuje nenahraditelné řešení mnoha situací.

Fotíte-li město s vysokými budovami, hory se zasněženými vrcholky, či lesnatou krajinu s vysokými stromy, cokoliv co výrazně přesahuje horizont bude přechodovými ND filtry nechtěně a nenávratně ztmaveno.

Ve všech situacích kdy nám objekty výrazně přesahují horizont je exposure blending tím nejlepším řešením.

Narozdíl od HDR, kde na sebe “slepujete” fotografie celé, jde pouze o “výměnu” oblohy a tak pokud se v popředí odehrává nějaký děj – pohyb, nedojde k nežádoucímu zdvojení, což je obrovská výhoda.

Musím zmíňit, že tato metoda je mou oblíbenou obzvláště při fotografování městské krajiny a panoramat. U obou je použití přechodových ND filtrů problematické (u měst kvůli vysokým budovám, u panoramat kvůli jejich velkému horizontálnímu rozsahu a s tím souvisejícím množstvím objektů přesahujících horizont) a tak se většinou spoléhám na toto řešení.

Navíc se tato metoda výborně hodí jako “lék” na přepaly a podpaly, které vznikají například při fotografování nočního města na osvětlených budovách, kdy lze přepáléné místo jednoduše nahradit místem ze záměrně podexponované fotografie.

Závěrem bych chtěl podotknout, že je tato metoda používaná předními světovými landscape fotografy a je to i způsob, kterým vznikla panoramatická fotografie “Sunrise over the Old Man of Storr”, která minulý rok vyhrála soutěž Landscape Photographer of the Year 2009.


http://www.fotoradce.cz/krajinarska-fotografie-resime-problematiku-expozice-metodou-exposure-blending-clanekid625
Datum publikování: 21.07.2010


Sdílejte: 
Copyright Václav Krpelík © fotografie na těchto stránkách jsou vlastnictvím václava krpelíka
bez písemného povolení nesmí být stahovány, kopírovány, či použity jakýmkoliv způsobem
Created by DIXILO
Váš košík:    
ENENGLISH CZČESKY
Obchodní podmínky