Václav Krpelík Photography

Krajinářská fotografie: OBRAZOVÁ KVALITA

 

V předchozím článku krajinářské fotografie jsme dokončili problematiku expozice. Dnes si ukážeme, jakými způsoby lze maximalizovat obrazovou kvalitu fotografií.

Pokud fotíte krajinu z ruky na ISO 800 a výsledné fotografie vám přijdou obrazově kvalitní, nemusíte číst dál. Tento článek pro vás určen není. Pokud však berete fotografii trošku vážněji a v honbě za optickou kvalitou se z fotoaparátu snažíte "vyždímat" co se dá, jste tu na správné adrese.

 


NA ČEM OBRAZOVÁ KVALITA ZÁVISÍ?

Obrazová kvalita fotografií je určena dvěma skupinami proměnných. Tou první skupinou je veškerý "hardware" představovaný snímačem fotoaparátu (jeho velikostí, rozlišením a kvalitou), objektivem (jeho ostrostí, projevující se barevnou vadou či vinětací) a použitým příslušenstvím (kvalitou filtrů, stativu, atd.). Druhou skupinou, kterou já nazývám "software", představují veškeré dovednosti fotografa tento hardware použít, plus schopnosti fotografie následně softwarově upravit.

První skupinu proměnných jsme zvolili nákupem fotografického vybavení. Zvýšení obrazové kvality v rámci těchto proměnných je možné pouze nákupem nového, lepšího a dražšího "nádobíčka". To ale není cílem tohoto článku. Smyslem tohoto článku je naučit se "vyždímat" co nejvíce z toho co už máme. To znamená zaměříme se na zdokonalení fotografických a postprodukčních schopností.

 


JAK DOSTAT Z NAŠEHO FOTOAPARÁTU CO NEJVÍCE?

Abychom v krajinářské fotografii maximalizovali obrazovou kvalitu musíme:

1. fotit do rawu

2. kontrolovat ISO

3. kontrolovat histogram

4. vhodně aplikovat software



1. Fotíme do RAWu


Pokud spadáte do skupiny fotografů, kterým na maximalizaci obrazové kvality záleží, je focení do rawu absolutní nezbytností. O focení do rawu napsal Tomáš Dolejší na fotorádci.cz samostatný článeček, který určitě doporučuji přečíst. Já se focením do tohoto formátu v článku nebudu podrobně zabývat, jelikož by to byla kapitola sama pro sebe. Jen shrnu, že mezi základní výhody používání tohoto formátu patří:

-možnost dodatečné úpravy expozice

-vytvoření výstupu dle vašich potřeb

-korekce vyvážení bílé

-rozšířené možnosti archivace fotografií

-zvýšení dynamického rozsahu snímků

-maximální záznam obrazových dat


Proč všeobecně používat raw? Odpověď je jednoduchá: kontrola. Fotograf by měl být tím, kdo má kontrolu nad fotografiemi a ne jeho fotoaparát s výrobcem přednastavenými algoritmy.

A proč používat raw z hlediska maximalizace obrazové kvality? Jednoduše proto, že fotoaparát, aby vytvořil JPEG formát musí informace zachycené senzorem prohnat několika fázemi, z nichž každá redukuje, degraduje a komprimuje informaci původně senzorem zachycenou. Výrobci fotoaparátů k tomu používají různé algoritmy, které nám při zmáčknutí spouště dávají okamžité a "přijatelné" výsledky v podobě formátu JPEG. Např. u 18mpx fotoaparátu se tady bavíme o kompresi z 24MB na 7,72MB. To nepotřebuje génia, aby si každý uvědomil k jakým kompromisům tady dochází a o jaké ztrátě informací se bavíme!

Pokud tedy ještě nefotíte do rawu, tak ZAČNĚTE!!



2. Kontrolujeme ISO

ISO je hodnota, která představuje citlivost senzoru na světlo. Její zvýšení nám umožní fotografovat v horších světelných podmínkách anebo “zmrazit” pohyb například při focení sportu či wildlife. Jak je to možné? Jednoduše tím, že zvýší-li se citlivost senzoru na světlo, sníží se tím čas potřebný k zachycení správně exponovaného záběru.

Snad každý z nás však ví, že každé zvýšení hodnoty ISO souvisí s růstem úrovně nežádoucího šumu. Proto dalším z klíčových pravidel maximalizace obrazové kvality je udržovat hodnotu ISO na co nejnižší možné hodnotě.

Já u 99% svých krajinářských fotografií používám hodnotu ISO 100 a nevidím důvod proč ji zvyšovat. Vždy je lepší natáhnout čas i na několik minut (za předpokladu že fotím z kvalitního stativu, který je v krajinářské fotografií samozřejmostí), než zvyšovat ISO!

Jediným případem kdy doporučuji zvýšit ISO je situace, kdy se vám v krajině něco pohybuje a potřebujete to "zmrazit". Takových situací je ale v krajinářské fotografii minimum.


3. Kontrolujeme histogram - používáme metodu "exponování vpravo"


Asi všichni už víme co je histogram a jak ho používat. Pokud ne, mrkněte se na jeden z mých starších článků, ve kterém se o histogramu, jeho funkci a využití zmiňuji podrobněji.

Jak ale můžeme histogram využít ke zvyšování obrazové kvality?

Většina senzorů našich digitálních fotoaparátu je schopna zaznamenat okolo 6-8 stop dynamického rozsahu (od černé až po čistě bílou). Ve 12 bitovém módu tak máme 4096 stupňů jasu. V 8 bitovém módu (JPEG) je to pak pouze 256 stupňů jasu (další důvod proč preferujeme focení do rawu a práci s více-bitovými formáty). Nejtmavší stupeň, který senzor může zaznamenat má hodnotu 0, zatímco nejsvětlejší hodnotu 4096. Ostatní stupně jasu jsou rozděleny mezi tyto dva extrémy.

Proč vás touto teorií otravuji? Protože, a v tom je ten háček, senzory digitálních fotoaparátů zaznamenávají data lineárním způsobem. To způsobuje, že rozmístnění stupňů jasu mezi zmíněnými extrémy není rovnoměrné. Na grafu nahoře můžeme vidět, že přibližně 75% stupňů jasu je obsaženo v prvních 2 stopách, zatímco poslední 4 stopy obsahují pouze 25% stupňů.

Co to znamená v praxi? Zjednodušeně řečeno, abychom do snímku "dostali" co nejvíce stupňů jasu a tedy i co nejvíce informací ze senzoru, měli bychom histogram tlačit doprava. Jak to udělat? Jednoduše ..kde to jde, budeme se fotografie snažit záměrně přeexponovat. Nejsnazší způsob jak to udělat je využít v programu AV kompenzaci expozice (posunout ji o kousek doprava). Ideální histogram po aplikování této metody je k vidění na obrázku vpravo.

Krom toho, že nám tato metoda umožňuje zaznamenat více informací má i jednu další nespornou výhodou a tou je minimalizace šumu.

Šum se vyskytuje především v tmavých místech fotografie. Tím, že fotografii snímanou do rawu záměrně o chlup přeexponujeme snížíme počet míst ve fotografii, kde se může šum vyskytovat. Zjednodušeně řečeno "snižujeme množství šumu ve fotografii"!

Teď mi možná někdo namítne, že jsem získal fotografii obsahující maximum informací a méně šumu, což je tedy super, ale je pořád přeexponovaná. Jenže komu to vadí? Fotíme přeci do rawu, tzn. při následných softwarových úpravách můžeme expozici zase o kousíček stáhnout, aniž by to mělo vliv na obrazovou kvalitu fotografie.

Určitě se teď někdo zeptá: "A o kolik tedy můžu fotku přeexponovat?" V praxi to záleží především na tom, co se fotí. U fotografií ve kterých nám nehrozí žádné přepaly můžeme přeexponovat více (třeba i o jednu stopu), ale u fotografií, kde jsou přepaly potenciálním rizikem (noční město, záběry do slunce, atd.) lze přeexponovat opravdu pouze o chlup. Pravidlem je zatlačit expozici maximálně doprava, ale vždy pouze tak, abychom se vyhnuli přepalům. (Příkladem je mírně přeexponovaná fotografie nahoře, jejíž histogram je zobrazen výše a která byla po "stáhnutí expozice" použita v úvodní části článku)

Já metodu "exponování vpravo" v praxi aplikuji tak, že mám v programu AV kompenzaci expozice permanentně posunutou o chloupek doprava a stahuji ji pouze při focení záběrů u kterých hrozí výskyt přepalů.

Pozor! Je potřeba si uvědomit, že pokud při focení krajiny nepoužíváte běžné pomůcky kompenzace expozice (přechodové filtry, lepení expozic, či HDR... viz předchozí články) vystavujete se při použití metody exponování vpravo vysokému riziku výskytu přepalů. Proto tuto metodu doporučuji pouze zkušeným fotografům, kteří ví, jak s problematikou expozice pracovat.



4. Aplikujeme software

Jakákoliv softwarová manipulace může fotku vylepšit či pokazit. Já se však v rámci toho článku nemám prostor zmiňovat o klasických softwarových úpravách.

Když mluvím o software v rámci zvyšování obrazové kvality mám tím totiž namysli noiseware (speciální software na redukci šumu). Na trhu jsou jich desítky. Od freewarových prográmků až po placené pokročilé verze jakými jsou například Imagenomic Noiseware Pro, Noise Ninja nebo Topaz Denoise.

Teď mi možná někdo namítne: "Proč kupovat drahý noiseware, když mám redukci šumu v Photoshopu, či v Lightroom?" Odpověď je jednoduchá. Specializovaný software dosahuje na tomto poli naprosto jiných výsledků a nabízí mnohem širší možnosti než jakýkoliv "all-round" software.

Často je tento software představován jako alternativní řešení těm, kteří se chtějí vyhnout přechodu na full-frame (jelikož nižší hladina šumu je jedním z hlavních argumentů pro přechod z aps-c na full-frame).

Já jsem pořídil Imagenomic Noiseware Pro z podobného důvodu a musím uznat, že mě nezklamal. Samozřejmě nelze očekávat zázraky, ale vzhledem k pořizovací ceně jsem přesvědčen, že pokud má někdo vyšší ambice než jen dělat fotky pro sebe a rodinku, tak se tento prográmek určitě vyplatí.

Takže jak na to? Jak bojovat se šumem? Opět si to trošku seřadíme, ať v tom máme pořádek.


1. Focení - největší kus práce v rámci redukce šumu lze odvést již při samotném focení. To spočívá ve focení do rawu, vypnutí jakýchkoliv redukcí šumu ve fotoaparátu a aplikování metody exponování vpravo. Proč fotit do rawu či exponovat vpravo jsme si již vysvětlili, jen k tomu dodám, že právě ta ztrátová komprese informací při focení do JPEG má za následek vyšší úroveň šumu.

Tady mi možná majitel některé z nejnovějších zrcadlovek řekne, že jeho fotoaparát šumí více při focení do rawu než do JPEG. A bude mít pravdu. To je ale dáno "agresivnějším" algoritmem v nových fotoaparátech, který šum při focení do JPEG odbourává intenzivněji, než tomu bylo u starších modelů (krásně je tento rozdíl vidět při srovnání staršího Canonu 450D a nového Canonu 550D). Nenechte se ale zmást. Je to jen snaha výrobce uspokojit masu těch co fotí do JPEG. Běžně fotící uživatel totiž ocení čisťounkou fotku bez šumu a nějakou tu ztrátu detailu moc neřeší.

Chcete-li obrazovou kvalitu zvýšit, je proto vždy lepší fotit do rawu a redukci šumu ponechat na specializovaném software, který bude s každou fotkou zacházet individuálně. To samé pak platí i pro redukci šumu ve fotoaparátu. Ta sice šum redukuje, ale bohužel za cenu značné ztráty detailu.


2. Postprocessing- takže máme fotku vyfocenou do rawu a lehoučce exponovanou vpravo. Co teď s ní? Základní pravidlo úspěšné redukce šumu, je aplikovat noiseware hned po otevření fotky z rawu. Zdůvodněno je to tím, že jakékoliv úpravy (změna expozice, vyvážení bílé, kontrastu, ostření, atd.) šum zvýrazňují.

Selským rozumem to můžeme vysvětlil tak, že když tu trošku šumu co tam máte smáznete hned na začátku, nebudou mít následně aplikované úpravy co zvýraznit. Pokud byste prováděli veškeré úpravy na začátku a redukci šumu nechali až na konec, šum by "narostl" takovým způsobem, že byste pak museli aplikovat opravdu silnou redukci šumu, která by již smazala i dost detailu.

Takže už víme kdy šum odstraňovat a teď ještě vědět jak. Vpravo se můžete podívat jak vypadá můj oblíbený Imagenomic Noiseware Professional (plug-in pro Photoshop). Opět nemám prostor, abych zde popisoval všechny jeho funkce a možnosti, ale pokusím se vytáhnout to nejdůležitější.

Předtím než začneme šum redukovat je třeba si uvědomit, že ne každý šum je stejný. Dvě nejzákladnější kategorie šumu jsou tzv. "luminance noise" a "color noise". Také jeho frekvence je různá, stejně tak jako výskyt v jednotlivých barvách či odstínech. Smyslem programu na redukci šumu je pak redukovat pouze ten šum, který se zrovna na fotografii nachází a také pouze v těch místech (určitých barvách, či tonálních odstínech), ve kterých se nachází. Ostatní by mělo být vzhledem ke snaze o zachování detailu dotčeno co nejméně.

Pokud nevíte jak s redukcí šumu začít, je dobré využít tzv."default setting". I já často začínám tím, že si za default setting zvolím "landscape" (viz obrázek po rozkliknutí). Jelikož však toto nastavení aplikuje redukci až příliš silnou (počítá se s horší kvalitou fotek), je mým dalším krokem snižování její účinnosti.

V tomto kroku tedy stahuji ten hlavní slider a tím je "Luminance". Obvykle se snažím najít hranici (v případě na obrázku to je hodnota 45), kdy je šum dostatečně zredukován, ale redukce ještě nemá příliš ničivý dopad na okolní detail.

Další důležitý slider je "Tonal Range", ve kterém určuji, zda chci šum stáhnout z tmavých, středně světlých, či světlých míst ve fotografii. Jelikož šum se vyskytuje především v nejtmavších místech fotografie (stíny, tmavá obloha, atd), snižuji většinou redukci šumu ve světlých místech (v případě prvního obrázku jsem ji stáhl na 40%).

Posledním z nejužitečnějších je slider "Color Range". V něm lze snadno určit, na které barvy bude redukce šumu aplikována. V případě na obrázku vpravo jsem potřeboval vyčistit od šumu modrou oblohu a moře, ale zároveň ponechat co nejvíce detailu na zpola ponořené cestě. Proto jsem redukci šumu stáhl u všech barev kromě modré, která zůstala na své stoprocentní hodnotě.

Když jste s výsledkem, který se vám zobrazuje v pravé části okna "Preview" spokojeni, kliknete na "OK" a výsledek je hotov. Následně fotografie upravíte klasickým způsobem jak jste již zvyklí, ale musím podotknout, že v rámci zachování co nejvíce informací, doporučuji pracovat s fotografiemi v 16bit TIFF, či méně objemném 16bit PSD formátu.

 


MÁ CENU SE TÍM VŠÍM ZABÝVAT?

Závěrem článku bych chtěl znovu upozornit na skutečnost, že zmíněné metody maximalizace obrazové kvality nejsou vhodné pro každého. Pokud fotíte krajinu v rámci dovolené s rodinou u moře, či v průběhu nedělního výletu k řece Berounce, tak můžete všechny moje rady ignorovat, s klidem fotit z ruky do JPEG při ISO 800 a budete spokojení. Pokud ale máte v krajinářské fotografii vyšší cíle a patříte k těm bláznům co se po tmě ve 4 hodiny ráno drápou na útes či zasněženou horu, jen aby ten východ slunce stihli, tak v tom případě tento článek určitě stojí za přečtení.


http://www.fotoradce.cz/krajinarska-fotografie-maximalizujeme-obrazovou-kvalitu-clanekid744
Datum publikování: 30.12.2010


Sdílejte: 
Copyright Václav Krpelík © fotografie na těchto stránkách jsou vlastnictvím václava krpelíka
bez písemného povolení nesmí být stahovány, kopírovány, či použity jakýmkoliv způsobem
Created by DIXILO
Váš košík:    
ENENGLISH CZČESKY
Obchodní podmínky