Václav Krpelík Photography

Krajinářská fotografie: PANORAMA II.

V dnešním díle krajinářské fotografie si ukážeme, jak nejlépe nafotit podkladové snímky pro panorama, představíme si komplikace, které jsou se snímáním podkladových fotografií spojené a naučíme se jim vyhnout.

Poté, co jsme si v předchozím díle představili specifika panoramatické fotografie a ujasnili jaký hardware a software budeme pro tento druh fotografie potřebovat, se můžeme vrhnout na tu zajímavější část, kterou je samotné snímání podkladových snímků.



Postup přípravy a snímání podkladových fotografií

Jak tedy s focením panoramat začít? Vezmeme to pěkně popořádku.



1. Vizualizace

Řekněme, že jste někde na horách, vidíte před sebou nádhernou scenérii a toužíte ji celou vměstnat do jedné fotografie. Máte sebou fotoaparát s vhodným objektivem, stabilní stativ, VR panoramatickou hlavu, kabelovou spoušť a případně i vodováhu. Do západu slunce zbývá asi hodina a půl a tak máte spoustu času si všechno připravit, promyslet a naplánovat tak, aby výsledná fotografie zcela odpovídala vašim představám.

Většina lidí by v této fázi asi posadila fotoaparát na stativ, případně začala montovat panohlavu. Než se ale do tohoto pustíte, doporučuji provést to, čemu říkám "vizualizace".

Otočíte fotoaparát vertikálně a přes hledáček zkontrolujete, jak panorama vidí váš objektiv. Ten totiž často (vzhledem k použitému ohnisku) vidí scénu jinak než vaše oko a tak je potřeba ověřit, že scéna obsahuje vše co má a že žádný s horských štítů není mimo zorné pole objektivu.

Tuto vizuální kontrolu doporučuji provést z několika úhlů, výšek, případně lokací. Tím totiž naleznete nejlepší kompozici! Teprve až ji máte zvolenou, místo označíte, jdete pro stativ a ostatní.



Když jsem u Téryho chaty ve Vysokých Tatrách fotil toto panorama byl jsem kolem dokola obklopen vysokými horskými štíty. U mých nohou zároveň ležel malý vodopádek vznikající z potůčku, který spojoval jednolivá horská plesa. Lámal jsem si hlavu, jak to vše vměstnat do jednoho snímku.

Pomocí zmíněné vizualizace se mi po chvíli podařilo najít úhel pouhých 50cm nad zemí, ve kterém se do záběru vešel jak vodopádek, tak vrcholky štítů a dokonce i část do zlatova ozářené oblohy. Toto místo jsem označil světlým oblázkem, který jsem předtím našel v potoce a šel pro stativ a fotobatoh, ležící o pár desítek metrů dál.



2. Nastavení stativu a hlavy

Poté, co jste našli optimální kompozici, postavíte v daném bodě stativ a hlavu. Stavění stativu je v případě panoramatické fotografie dost zásadní. Důležité je totiž zajistit, aby byl stativ připraven vodorovně! Pokud je váš stativ vybaven vlastní vodováhou (většina kvalitních stativů jí disponuje), využijte ji a s nastavením si dejte záležet, abyste měli jistotu, že bude poskytovat vodorovný základ bez jakéhokoliv náklonu.

Jestliže tak neučiníte, fotoaparát se nebude otáčet po vodorovné ose a vzniklá panoramatická fotografie půjde "z kopečka" nebo "do kopečka". Tento jev lze sice softwarově upravit, ale přiděláváte si tak práci navíc.

Pokud váš stativ vlastní vodováhu nemá, lze na stativ položit externí fotografickou vodováhu (malá plastová krychlička), kterou za pár korun koupíte v každém foto obchodě.

Používáte-li klasickou hlavu není její nastavení nijak složité. Máte-li však speciální VR hlavu, budete ji chtít nastavit tak, aby nedocházelo ke vzniku paralaxy. To znamená, budete hledat no-parallax point (také známý jako nodální bod - viz předchozí článek).

Když máte stativ a hlavu připravenou, nasadíte fotoaparát, k němu připojíte kabelovou spoušť a nakonec přes hledáček zkontrolujete vyhlídnutou kompozici (s pohledem přes hledáček rotujete fotoaparátem v šíři celého panoramatického záběru).

Jestliže jste s pohledem do hledáčku spokojeni, můžete pevně utáhnout všechny aretační mechanismy a nechat volný pouze ten, kterým budete provádět rotaci fotoaparátu.



Pokud stativ a hlavu správně nastavíte, bude horizont na slepeném panoramatu krásně vodorovný a nebude potřeba žádných dodatečných úprav (viz fotografie výše).



3. Nastavení fotoaparátu

Aby výsledné panorama působilo dojmem jedné fotografie a ne dojmem slepeniny mnoha různých snímků, je klíčové zachovat při focení stejné podmínky (neměnné ohnisko, expozici, zaostření, vyvážení bílé).

Vhodné ohnisko jste si nastavili již ve fázi vizualizace, takže jde jen o to ho při snímání neměnit. Ostřit doporučuji manuálně, aby byl u všech fotografií zachován stejný rozsah hloubky ostrosti. Objektiv tedy zaostříte na začátku a pak už na ostření nesaháte. Pokud nevíte jak a kam ostřit, přečtěte si tento článek.

S vyvážením bílé bych si hlavu moc nelámal. Jednak předpokládám, že budete fotit do rawu a jednak si s tím dokáže většina dnešních programů na lepení panoramat hravě poradit. Vyvážení bílé proto nechávám na automatickém řežimu.

Tím klíčovým bude volba vhodné expozice. Doporučuji proto použít manuální režim a expozici nastavit pro všechny snímky stejnou, aby byly zachovány stejné jasové podmínky u všech fotografií. Popis nastavení expozice je podrobněji popsán níže (v části "Jak se vyhnout možným komplikacím").



4. Snímání podkladových fotografií

Pokud jste dodrželi předchozí instrukce (máte správně zvolenou kompozici, nastavený stativ, hlavu i fotoaparát) bude vlastní proces snímání velmi jednoduchý.

Jak asi tušíte, budeme snímat fotografii za fotografií od jednoho konce panoramatického celku ke druhému (zleva doprava nebo z prava doleva). Otázkou zůstává, jaký volit překryv snímků? Většinou se doporučuje snímky překrývat o 20-40%.

Čím větší překryv, tím větší prostor k nalezení kontrolních bodů a lepší zarovnání fotografií. Pokud si nejste jisti jak moc snímky překrývat, vždy překrývejte raději trošičku více. Vyhnete se tím případnému riziku, že software nezvládne podkladové snímky úspěšně slepit.

Pokud používáte kvalitní VR panoramatickou hlavu, bývá dostatečný překryv zajištěn zarážkami, ve kterých se fotoaparát při otáčení hlavou automaticky zastavuje. Nemusíte se tak otáčet spolu s fotoaparátem ani dívat do hledáčku, což na některých zejména nebezpečných lokalitách (vrcholky hor, kolmé stěny útesů, atd.) velmi usnadňuje práci a zvyšuje bezpečnost fotografa.



Tip: Na konci každého panorama doporučuji udělat jeden "značkovací snímek" podle kterého pak při slepování poznáte, že tímto snímkem panorama končí. Ideální je strčit před objektiv prst a zmáčknout spoušť. Při editaci pak prst před objektivem značí "tady panorama končí a dál začíná nové". Jinak se vám může stát, že se v té hromadě podkladových snímků budete ztrácet.

 


Jak se vyhnout možným komplikacím

Focení podkladových snímků je spojeno i s řadou komplikací. Ty nejzásadnější, včetně popisu způsobu jak se jim vyhnout, naleznete níže.



Volit vhodnou expozici

Jelikož panoramata zobrazují opravdu velké zorné pole (často přes 180°), zachycují i mnohem větší expoziční rozdíly (rozdíly mezi nejtmavším a nejsvětlejším místem fotografie). Za normálních okolností by váš fotoaparát vyhodnotil každý snímek individuálně a dle toho expozici upravil. V případě panoramatické fotografie však často hrozí, že zvolíte-li expozici na základě jednoho snímku, budou ostatní snímky přeexponované či podexponované.

V kontrastních situacích doporučuji 3 způsoby volby vhodné epxozice:

1) odhadnout, který snímek má průměrnou expozici a na ten exponovat

2) využít namáčknutí spouště v programu priorita clony: přepnout do programu priorita clony a načíst hodnotu nejsvětlejší a nejtmavší části fotografie, tu pak zprůměrovat a použít v programu manuál (viz popis níže).

Nastavíte clonu (např. f11) a ISO 100, nasměrujete fotoaparát do nejsvětlejšího místa plánovaného panorama, namáčknete spoušť a zaznamenáte hodnotu času jakou fotoaparát dopočítá (např. 2 sekundy). Pak to samé uděláte pro nejtmavší místo (dostanete např. 6 sekund). Nakonec hodnoty obou časů zprůměrujete (v našem případě na 4 sekundy), přepnete na manuál a příslušné hodnoty nastavíte (v našem případě clonu f11, ISO 100 a čas 4 sekundy).

3) využít namáčknutí spouště v programu manuál: zkušenějším fotografům stačí v programu manuál namáčknout spoušť a sledovat, jak se s postupným otáčením fotoaparátu pohybuje expozice směrem doprava / doleva a dle toho zvolit střední hodnotu.

Případné jasové rozdíly snímků lze vyrovnat při vyvolání z rawu, je však lepší se tomu vyvarovat a panorama nafotit tak, aby nebylo nutné provádět žádné dodatečné korekce.



Nepoužívat polarizační filtry

Polarizační filtry jsou velmi oblíbené a hodí se pro řadu situací. V panoramatické fotografii však často způsobují nepřirozené ztmavení jen některé části fotografie. Je to způsobeno tím, že se jejich účinnost mění s úhlem, ve kterém jsou vůči slunci postaveny. Jak se s rotací fotoaparátu mění i jejich poloha vůči slunci, dochází k nepříjemnému ztmavení některých částí panoramatické fotografie.



Zvýšit rychlost snímání

Prodlevy mezi snímáním jednotlivých podkladových fotografií by měly být co nejkratší. Jestliže budete mezi jednotlivými snímky "čuchat ke kytičkám", mohou se jednak změnit světelné podmínky (např. ubývání světla při západu slunce), ale především může dojít k pohybu na obloze plujících mraků či jiných pohybujících se objektů v záběru a fotografie na sebe přestanou dokonale navazovat.

Proces snímání podkladových fotografií urychlí kabelová spoušť. Ta zároveň zamezí roztřesení fotoparátu následkem mačkání spouště, takže pokud máte, doporučuji používat.



Naučit se improvizovat

Až si osvojíte základní dovenosti s panoramatickou fotografií spojené, nastane čas, kdy se možná pustíte i do "vyšší dívčí". Zkrátka začnete experimentovat. Jedním z takových experimentů je například spojování různě dlouhých expozic do jednoho panorama (viz panorama níže).



Toto panorama vzniklo téměř ve tmě, necelou hodinu před východem slunce. Na scéně proto byly hned dva problémy. Tím prvním byla z nedostatku světla vyplývající dlouhá expozice (cca 2,5 minuty) a tím druhým rychle přibývající světlo. Třetí problém mohly představovat na obloze přítomné mraky, ty se však díky bezvětří moc nehýbaly.

Kdybych nechal čas pro všechny podkladové snímky stejný (tzn.2,5 minuty x 6 snímků), trvalo by nafocení přes 15 minut. Za 15 minut by ale s blížícím se východem slunce spousta světla přibila a tak by byl první snímek exponovaný správně, ale ty další by byly čím dál víc přeexponované. Proto jsem první snímek exponoval na 2,5 minuty a u ostatních začal čas postupně zkracovat, až jsem se u snímku posledního dostal na čas jen něco málo přes minutu.

O kolik čas zkrátit jsem docela dobře odhadoval na základě skušeností. Případné menší rozdíly vznikající nepřesným odhadem lze doladit při následném vyvolávání snímků z rawu.

Takže experimentaci se meze nekladou a s trochou šikovnosti se člověk může dostat k zajímavým výsledkům. (Podrobněji se kreativitě a experimentaci v panoramatické fotografii budu věnovat v rámci svých workshopů).



Poté, co jsme si popsali postup přípravy a následného snímání podkladových fotografií, pochopili jaké komplikace jsou s tímto spojené a jak se jim vyhnout, se podíváme na samotné lepení snímků do panoramat. K tomu se ale dostaneme až v příštím díle panoramatické krajinářské fotografie.


http://www.fotoradce.cz/krajinarska-fotografie-panorama-ii-cast-clanekid1054
Datum publikování: 11.05.2012


Sdílejte: 
Copyright Václav Krpelík © fotografie na těchto stránkách jsou vlastnictvím václava krpelíka
bez písemného povolení nesmí být stahovány, kopírovány, či použity jakýmkoliv způsobem
Created by DIXILO
Váš košík:    
ENENGLISH CZČESKY
Obchodní podmínky