Václav Krpelík Photography

Krajinářská fotografie: Proč expozici při focení neřeším?

S přechodem z analogu na digitál fotografie zaznamenala mnoho změn. Změnila se nejen foto-technika, ale i metody do té doby používané. Změny se nevyhnuly ani krajinářské fotografii a přístupu k expozici. Bohužel ne všichni se dokázali těmto změnám přizpůsobit a tak občas dochází ke střetům mezi zastánci „starých metod“ a fotografy používajícími metody nové. V tomto článku si proto nejen vysvětlíme příčinu tohoto nedorozumění, ale i ukážeme, jak nejefektivněji a nejjednodušeji s expozicí v krajinářské fotografii pracovat „po novu“.


Člověk si pro určitý problém nalezne určité řešení, to si osvojí a to pak roky používá, aniž by uvažoval nad tím, jestli problém již nelze řešit jinak, efektivněji. To se netýká pouze fotografie, ale i běžného života a mnoha oborů. Žijeme v neustále se měnícím prostředí, a pokud nejsme ochotní se prostředí přizpůsobovat, čerpat nové informace a poznatky, nemáme v dlouhodobém měřítku šanci na úspěch.

 

Metoda „exponování vpravo“

Před několika roky jsem na Fotorádci publikoval článek o „Exponování vpravo“, který vyvolal spoustu protichůdných ohlasů. Metoda nabádá fotografy k záměrnému přeexponování fotografií, díky kterému se v rawu zaznamená nejen více dat, ale především úspěšně redukuje hladina šumu.

Šum se objevuje především v tmavých místech fotografie a tak je logické, že lehkým přeexponováním se redukuje nejen množství tmavých míst, ale s ním i hladina šumu. Metoda se nazývá exponování vpravo, jelikož při lehkém přeexponování se histogram posouvá mírně doprava. Autorem metody nejsem já, ale uznávaní zahraniční fotografové, od kterých jsem si toto moudro propůjčil a publikoval na Fotorádci.

 

Expozice „po staru“: Podexponování

Přestože logika věci je jasná, objevila se spousta kritických poznámek, poukazujících na fakt, že záměrné přeexponování vede ke vzniku přepalů (bílých míst ve fotografii bez obrazové informace). S tímto tvrzením nelze jinak než souhlasit. Přeexponování opravdu vede ke vzniku přepalů a tak se dříve prosazovala spíše metoda záměrného podexponování.

Záměrné podexponování mělo svůj smysl. Místo, které bylo ve fotografii přepálené, dříve prostě zachránit nešlo, jelikož tam nebyla žádná obrazová informace a nešlo žádnou dodat. Kvůli prevenci přepalů se tedy záměrně podexponovávalo, s tím, že se pak správně exponovaná fotografie vytahovala z fotografie podexponované.

To že se u podexponované fotografie nahrála větší úroveň šumu, která se následně vytahováním z tmavé fotografie do světlé zvýraznila, bylo nutným zlem. Vyšší hladina šumu byla menším zlem, než přítomnost přepalů a tak záměrné podexponování mělo smysl.

 

Expozice „po novu“: Přeexponování

Metoda exponování vpravo (tedy záměrné přeexponování) dnes ale vychází z poznání, že lehce přeexponovanou fotografii lze v rawu kdykoliv stáhnout na správně exponovanou, aniž by došlo k pozorovatelnému zhoršení obrazové kvality. Hladina šumu je u přeexponované fotografie podstatně nižší a navíc případným stáhnutím expozice se dále viditelně nezvýrazňuje. Problém se šumem je tedy pryč.

A co s těmi přepaly? Přepaly jako fotograf krajinář v dnešní době defakto neznám! Dnes přeci v krajinářské fotografii používáme expoziční bracketing a metodu lepení expozic, která problém s přepaly dokonale řeší.

Poznámka: V článku jsou přiloženy snímky přímo se sluncem v záběru. Přepal se zde sice vyskytuje, ale pouze v minimálním množství přímo ve slunci. I to by šlo lepením expozic vyřešit, ale většinou to není třeba, jelikož jemný přepal přímo ve slunci lidské oko očekává a dojem z fotografie tak není narušen.

Expozice „po novu“: Přeexponování kombinované s lepením expozic

Jak ale zkombinovat metodu exponování vpravo s metodou lepení expozic a zároveň se zcela vyhnout přepalům ? Doteď jsem takovéto detaily nechával až na workshopy, kde jsem mohl účastníky přesvědčit ukázkou přímo na místě, ale pro přesvědčení i ostatní fotografické veřejnosti se pokusím postup nastínit níže:

1) U snímaní podkladových fotografií nastavím AEB (Auto Exposure Bracketing) tak, aby měl rozsah například + / - 2 EV. Vzniknou tak 3 fotografie o hodnotě -2 EV, 0 EV a + 2 EV.

2) Někdo mi teď namítne, že světlá fotografie, s hodnotou + 2 EV, bude moc světlá a naopak tmavá fotografie, s hodnotou -2 EV, může pořád obsahovat nějaký ten přepal, je-li v záběru například zdroj světla. A má pravdu. Proto celou trojici fotografií posunu expozičně do mínusu (u Canonu doleva, u Nikonu doprava). Jak moc do mínusu? Tak, abych měl nejsvětlejší fotografii mezi hodnotou 0 EV a + 1 EV. Posun lze zajistit tlačítkem kompenzací expozice v programu priorita clony nebo zkrácením času v programu manual (při neměnné cloně a hodnotě iso).

3) Zmáčknu dálkovou spoušť kombinovanou s časovým odpalováním (v případě kombinace s časováním totiž stačí spoušť zmáčknout jednou) a fotoaparát za mě automaticky odpálí 3 různě exponované snímky o hodnotě např. - 32/3 EV, -12/3 EV a 01/3 EV.

4) Fotografie následně slepím tak, že nejsvětlejší snímek (o hodnotě 01/3 EV) použiji pro popředí, prostřední snímek (o hodnotě -12/3 EV) použiji pro oblohu a nejtmavší snímek (o hodnotě - 32/3 EV) si ponechám jako back up, pro případ, že by se u prostředního snímku vyskytl i tak nějaký přepal (pokud by se přepal vyskytl, „podlepím“ přepálené místo nejtmavší fotografií).

Pokud jste dávali pozor, všimli jste si hned několika zajímavých bodů:

1. U nejsvětlejší fotografie (kterou použiji pro popředí, tedy pro vše kromě oblohy) záměrným přeexponováním na 01/3 EV aplikuji metodu exponování vpravo, tzn. minimalizuji množství šumu a nahrávám co nejvíce informací.
2. Posunutím celé trojice snímků do záporných hodnot až k - 32/3 EV eliminuji možnost vzniku přepalů.
3. Uvedenou trojkombinací získávám expoziční rozsah 4 EV, který lze díky focení do rawu zvýšit na velmi dobře použitelných 6-7 EV.
4. S takhle velkým expozičním pokrytím se dostávám do situace, kdy defakto nepotřebuji expozici řešit (viz název článku), jelikož vím, že po takovémto nastavení fotoaparátu se již nelze expozičně netrefit.
5. Ačkoliv postup se může zdát složitý, nastavení je v praxi otázka několika sekund. Když například fotím v programu priorita clony: 1) zapnu AEB s hodnotami snímků  + / - 2 EV, 2) posunu celou trojici snímků pomocí kompenzace expozice do mínusu. A mám hotovo. Fotoaparát pak bude při různých snímcích dopočítávat různý čas, ale vždy zachová předdefinované expoziční nastavení.

Pozor, cílem není „naplácat“ co nejvíce různě exponovaných snímků, následně je všechny slepit dohromady a vytvořit jakési HDR. Cílem je lepit pouze dvě fotografie (jednu exponovanou na popředí a druhou na oblohu), přičemž třetí fotografie funguje jen jako back up pro řešení případných problémů.

Komu se zdá i 6-7 EV málo, může u nových fotoaparátů v AEB nastavit odpálení pěti snímků namísto tří a získat tak expoziční rozsah 10-11 EV. To mi ale přijde zbytečné. V krajinářské praxi jsem se nesetkal se situací, kde by si člověk nevystačil se třemi snímky.

Expozice „po novu“: Je to ještě fotografie?

Někdo možná namítne, že je to metoda pro lenochy a že tyto technické vymoženosti už nemají s fotografií nic společného. Já se ale domnívám, že fotografie vždy byla a bude především o zachycení správného momentu, o vyvolání emocí a o předání vjemů, které fotograf na lokalitě cítil a měl by divákovi předat.

Technika je tady od toho, aby fotografovi toto co nejvíce usnadňovala a dovolila mu zaměřit se na věci ve fotografii opravdu podstatné. Na workshopech čím dál častěji vnímám, že se většina začátečníků příliš zaměřuje na čísla, různá nastavení a s expozicí všelijak bojuje, místo aby se věnovala kompozici, světlu a zachycení správného momentu.

Metoda však není vhodná pouze pro začátečníky. Představte si situaci, kdy zkušený fotograf jede fotografovat vysněnou lokalitu, má jen jednu šanci snímek pořídit (kvůli omezeným financím nemůže zůstat déle), nemůže si dovolit chybu a chce veškerou svoji pozornost zaměřit na to podstatné (světlo, kompozici, zachycení správného momentu a předání pocitů). V takové situaci mu tato metoda přijde určitě vhod.

Poznámka: V článku často zmiňuji metodu lepení expozic. Ta, včetně důvodů proč je vůbec expozice nutné lepit a návodu jak fotografie lepit, je podrobněji popsána v tomto článku (takže kdo neví, proč a jak snímky v Photoshopu lepit, doporučuji přečíst). Dále upozorňuji, že článek píši jako fotograf krajinář, tzn. metoda není použitelná pro všechny oblasti fotografie.


Všem přeji dobré světlo, méně problémů s expozicí a více kvalitních fotografií  :o)


http://www.fotoradce.cz/krajinarska-fotografie-proc-expozici-pri-foceni-neresim-clanekid1540
Datum publikování: 01.06.2014


Sdílejte: 
Copyright Václav Krpelík © fotografie na těchto stránkách jsou vlastnictvím václava krpelíka
bez písemného povolení nesmí být stahovány, kopírovány, či použity jakýmkoliv způsobem
Created by DIXILO
Váš košík:    
ENENGLISH CZČESKY
Obchodní podmínky