Václav Krpelík Photography

Mořské safari na lodi Lighthouse Miracle 1

Jak se žije, potápí a hlavně fotí na safari lodi Lighthouse Miracle 1? Na jaké lokality a mořské tvory narazíte během plavby kolem Saudské Arábie až k ostrovům St. Johns a pak zpět podél pobřeží Egypta? Co vše jsme během této plavby zažili a nafotili? To a mnohem více se dozvíte v této reportáži dokumentující další z mých fotografických výprav do vod Rudého moře.


Už delší dobu jsem plánoval účast na mořském safari na lodi Miracle 1. V červnu 2013 na to konečně došlo. Co že je to ta safari loď? Jde o třípatrovou potápěčskou loď, na které týden žijete, a která s Vámi proplouvá ty nejlepší potápěčské lokality Rudého moře. Máte tak šanci potápět se a fotit na lokalitách, na které byste se kvůli velké vzdálenosti od civilizace jinak nedostali.

Loď Lighthouse Miracle 1 má v Rudém moři několik tradičních safari tras. Severní safari je proslulé četností vraků, které lze během týdenní plavby navštívit, na jih se pak jezdí kvůli velkým zvířatům. My jsme se zúčastnili jižního safari k ostrovům St. Johns. Vyplouvali jsme z egyptského přístavu Porth Ghalib, pokračovali kolem pobřeží Saudské Arábie až k vzdáleným St. Johns a pak jsme se vraceli podél pobřeží Egypta zpět. Ale nebudu předbíhat a vezmu to pěkně popořádku.

 

 

Safari - "vrak lodi Heaven One"

Hned po nalodění jsme zjistili, že část posádky zmeškala let a tak se na ně bude muset počkat. Žádný problém. Mezitím jsme se vydali rozpotápět k vraku Heaven One (viz fotografie vpravo).

Ačkoliv to původně vypadalo, že celý týden strávíme v třímetrových vlnách a zvracet budeme i ušima, vše se zcela otočilo. Moje modlitby k Poseidonovi byly asi vyslyšeny, protože moře se hned první den neuvěřitelně zklidnilo. Hladina jak na rybníku a viditelnost pod vodou na otevřeném moři 50 metrů.... ideální podmínky pro freediving... fantazie. Na zpáteční cestě do přístavu nás doprovázelo stádo delfínů, které jsme pak v průběhu safari u lodi viděli ještě mnohokrát.

Potápěči na safari lodích bývají různých národností. Naše složení bylo Maďarsko - Slovensko - české. A jaká to náhoda, všichni Slováci pod vodou fotili! Petra Áčová se fotografií vyloženě živí, její přítel Tomáš se specializuje na fotografii aut, kamarád Laci pod vodou fotil na kompakt a nejstarší člen slovenského týmu "tanapák" Pavel byl kameraman, který pobyt na lodi vyhrál v soutěži PAF Tachov 2013 (kategorie amatérského filmu).

V té samé soutěži jsem letos vyhrál první místo v Mistrovství ČR - autorské portfolio, ale na rozdíl od Pavla jsem místo zájezdu dostal skleněnou sochu. Zájezd mi "čmajznul" nějaký Ital, který se stal mezinárodním vítězem této kategorie. Slováci byli super a tak jsme se do jejich fotografického týmu okamžitě začlenili.

 

 

Safari - "100 želvích fotek za den"

Opožděná část posádky se nalodila v noci a tak jsme se druhý den ráno probudili už daleko na jihu. Čekal nás ponor u stěny padající do opravdu velkých hloubek, což znamenalo první šanci na žraloky. Divemasterka Katy okamžitě prokoukla moji touhu nafotit Longimána (dle světového žebříčku třetího nejnebezpečnějšího žraloka a top predátora Rudého moře) a dostala z toho pořádný strach.

Musel jsem slíbit, že jestli se Longimánus objeví, půjdu z vody a pro jistotu jsme dostali i doprovodný zodiak, který měl na naši bezpečnost dohlížet. Žraloci se však nekonali. Místo toho jsme pod vodou zahlédli krásnou želvu a strávili asi půl hodiny jejím focením. Respektive já jsem strávil půl hodiny jejím focením. Přístrojoví potápěči ji zahlédli jen z dálky a vzhledem k jejich pomalé rychlosti a nařízenému směru ponoru neudělali jediný snímek.

Já chuděru želvu nejdříve pěkně vylekal, jelikož jsem se zjevil asi metr před ní bez jakéhokoliv varování. To vyvolalo bleskurychlý úprk. Nechal jsem ji proto chvíli uklidnit a pak se schválně zanořil až 10-15 metrů daleko. Když jsem k želvě najížděl velmi pomaličku horizontálně z dálky, nejevila žádné známky strachu. Jakmile uviděla svůj odraz v dome portu mého fotoaparátu, začala dokonce natahovat krk a pronásledovat mě. Někdy strkala svůj zobák tak blízko (cca 5 cm od dome portu), že můj objektiv (Tokina 10-17mm fisheye) už ani nedokázal zaostřit. "Kamarádka" v zrcadle se ji asi líbila.

Odpoledne jsme se přemístili k velkému korálovému bloku, který jsem se rozhodl obeplavat. Předpokládal jsem totiž přítomnost dalších želv. Mé tušení bylo správné. Zatímco se slovenská část našeho fotografického týmu zabývala focením slimáků, já si užil další půlhodinku s mechem obrostlou modelkou. Za jeden den asi 100 "želvích fotek", to je dobrá bilance.

Na loď jsem se vracel s blaženým úsměvem, za což mě někteří začínali nesnášet. Zaslechl jsem i hlášky o přeformátovaní mé paměťové karty a nějaký "duch" mi na objektivu přepnul autofocus na manuál, což mě další ráno stálo prvních 30 snímků :o)

 

 

Safari - "Carcharhinus longimanus pod lodí"

Večer jsme ještě stihli zakotvit u dalšího bloku a v plánu byl noční ponor. Vedle nás tu noc stála další safari loď jejíž posádka už byla ve vodě, zatímco ta naše se tam teprve chystala. Najednou jsem si všiml, že se něco děje. Na vedlejší lodi slyším vzrušené hlasy a jejich potápěči skáčou zpátky na loď. V tom se na naší palubě ozve "SHARK! SHARK !!"  .. a je to tady... 3,5 metru dlouhý Longimánus (žralok dlouhoploutvý - Carcharhinus longimanus) si to míří ve světle reflektorů k naší lodi.

Všichni jsou na nohách. Žralok krouží pod lodí asi 20 minut a my ho s úžasem pozorujeme. Top predátor Rudého moře v nás vzbuzuje respekt a úctu. Divemasterka Katy noční ponor okamžitě odpískala. Jeden extrémně svalnatý maďar sice začal povzbuzovat ostatní, že longimána zvládnou, že "to" dají, ale nějak jsem se k tomu přichomítnul i já a spolu s Katy jsme mu to rozmluvili.

Ona je jedna věc jít s longimánem do vody ve dne, kdy ho máte na očích a můžete fotoaparátem / kamerou odrážet jeho nájezdy a úplně jiná věc s ním být ve vodě v noci, kdy vidíte úplný prd a nemáte tušení, odkud najíždí.

 

 

Safari - "Sataya Dolphin reef"

Čtvrtý den ráno jsme se probudili na lokalitě Sataya, která je známá vysokým výskytem delfínů. V této oblasti se prý vyskytuje několik delfíních stád. Dva zodiaky nás dovezly k prvnímu delfínímu stádečku o cca čtyřiceti kusech a šlo se do vody.

Tam jsem zjistil, že se mezi delfíny odehrává něco zvláštního. Delfíní torpéda lítala z hladiny do hloubky cca 15 metrů, kde jejich těla tvořila jaké si klubíčko. Po chvíli, jako na povel, vyletěli všichni na hladinu k nádechu a hned zase dolů do klubíčka. Tento proces se opakoval pořád dokola. Uvědomili jsme si, že v přímém přenosu sledujeme rozmnožovací proces.

Boje to byly urputné, ale hravé zároveň. Viděl jsem delfína, který se divně otočil na bok, jako by byl zraněný a umíral. Další dva delfíni ho proto okamžitě začali nést k hladině, aby se tam mohl nadechnout.

Myslel jsem, že se mu opravdu něco stalo. Na hladině se ale tenhle simulant probral a jako raketa skočil zpět dolů do klubíčka.

Fotografovat tahle torpéda bylo neskutečně obtížné, protože než jste fotoaparát nasměrovali správným směrem, byli delfíni už zase jinde.

Když nás pak zodiak naložil a rozjeli jsme se zpět směrem k lodi, všichni delfíni se jako na povel přestali pářit a šli skákat do vln, které na jinak klidné hladině vytvořil náš zodiak. Delfíní hravost byla neuvěřitelná.

 

Safari - "Shaab Claudia"

Odpoledne nás čekalo potápění na reefu Shaab Claudia. Tento korálový útes byl propletený fantastickým jeskynním systémem, kterým se dalo krásně proplouvat. Přístrojoví potápěči to měli bez problémů, ale já, jako freediver, musel nejdříve zjistit, jak jsou chodby dlouhé a kde všude se lze v případě potřeby nadechnout. Po krátké obhlídce jsem se do jeskynního systému pustil s fotoaparátem na nádech.
Sluneční paprsky se proplétaly děravým stropem a v chodbách vytvářely fantastickou hru světel. Lokalita pro podmořskou fotografii jak stvořená.

Měl jsem milión nápadů jak tato světla nafotit, ale chybělo mi to hlavní - model. Můj freedive-buddy byla začátečnice a tak si do jeskyní netroufla (což bylo správné rozhodnutí). Tady se hold projevil můj problém posledních let - neschopnost sehnat freedive buddyho. Proto pokud byste měli zájem se se mnou na moře vypravit (ať už jako buddy, model nebo obojí), stačí napsat. Požadavek je jediný - mít za sebou freedivingový kurz. Ten lze v ČR absolvovat u Radka Veverky (www.apnea4all.com) nebo Martina Zajace (www.apneaman.cz).

Z jeskynního systému byli nadšení i naši slovenští kolegové. Všichni jsme se shodli, že tady bychom se s foťáky dokázali vyřádit dva dny. Kapitán však zvedl kotvy a muselo se dál.

 

 

Safari - "Shaab Sharm"

Pátý den ke mě divemasterka Katy přišla se strachem v očích. Nemusela ani nic říkat, hned jsem věděl, o co jde. Další "žraločí lokalita". U útesu Shaab Sharm Katy viděla dlouhoploutváka už mnohokrát.

A proč se bála zrovna o mě? Přístrojoví potápěči se zdržují v hloubce, ve vodě jsou vertikální a velcí - ověšení technikou. K tomu navíc vydávají bubliny a hluk, z čehož mají žraloci respekt. Já jsem ale často u hladiny, kde dlouhoploutvák pátrá po potravě, jsem rychlý, tichý a ve vodě většinou horizontální, což je pro žraloka mnohem zajímavější výzva. Bylo jasné, že jestli se longimánus objeví, budu první, koho pojede prověřit.

Navíc Katy moc dobře tušila, že mám na fotoaparátu nasazené rybí oko na 10mm a že se s tím tedy nechystám fotit slimáky. Oba jsme také věděli, že ani slíbený útěk z vody v případě dlouhoploutváka není moc reálný. Jestliže Vás totiž žralok pod vodou zmerčí, pokus o útěk pouze vyprovokuje jeho útok.

Proč? Žralok neví, co jste zač. Závisí tak pouze na Vašem chování, jestli Vás vyhodnotí jako jídlo nebo jestli si svým chováním sjednáte respekt. Panickým útěkem mu řeknete "jsem žřádlo", zatímco postavíte-li se mu čelně, v celé velikosti, z očí do očí, neuhnete ani o píď a případné prověřovací nájezdy odrazíte fotoaparátem / kamerou, žralok se zklidní. Kontakt s kovem nebo sklem housingu mu totiž nechutná a tak Vás vyhodnotí jako "nežratelného".

Strach však byl zbytečný, ačkoliv jsem obeplaval celý reef, na žraloky jsem nenarazil. Místo nich jsem viděl spoustu tuňáků a obrovskou barakudu. Vyfotit se ale nedali, protože přede mnou okamžitě mizeli. Přístrojovým potápěčům se v hloubce podařilo zahlédnout kladivouna, ale bylo to jen na chviličku.

 

 

Safari - "Elphinstone reef"

Šestý den přišla na řadu top žraločí lokalita Rudého moře...  Elphinstone reef. Kvůli silným proudům a časté přítomnosti dlouhoploutvých žraloků je na ni vstup šnorchlistům zakázán.

Čekal jsem, že zákaz bude platit i pro mě jako freedivera, ale Katy překvapivě přišla s tím, že mě tam po dohodě s kapitánem pustí. Freediving tam zakázaný není a tak co není zakázané je povolené. Katy věděla, že mám odpotápěno 8 let, z toho několik let jako instruktor, během několikadenní plavby mě už taky trochu poznala a tak prohlásila, že mi zcela důvěřuje.

Elphinstone reef jsem v doprovodu zodiaku objel z obou stran. Reef to byl krásný, ale vzhledem k tomu, že ten den chyběly proudy, chyběli i žraloci. Dole sice pár scuba potápěčů opět zahlédlo kladivouna, ale po pár sekundách jim zmizel v neprostupné stěně z bublin.

 

Co říct závěrem? Ačkoliv jsem byl trošku zklamaný, že odjíždím bez fotek longimána, bylo celé safari parádním zážitkem. Život na lodi má atmosféru, kterou na pevnině nezažijete. Spát v noci na palubě a koukat na hvězdy, ráno se probudit do krásného východu slunce, jít pětkrát denně na ponor a potápět se na od civilizace vzdálených korálových blocích, to jsou zážitky, které Vás na dlouho naplní energií. Pokud seženu free-dive buddyho určitě si safari s Lighthousem co nejdříve zopakuji. A co se žraloků týče, na ty si asi budu muset zajet příští rok do jižní Afriky s Jaroňkem.


http://www.fotoradce.cz/reportaz-morske-safari-na-lodi-lighthouse-miracle-1-clanekid1309
Datum publikování: 27.07.2013


Sdílejte: 
Copyright Václav Krpelík © fotografie na těchto stránkách jsou vlastnictvím václava krpelíka
bez písemného povolení nesmí být stahovány, kopírovány, či použity jakýmkoliv způsobem
Created by DIXILO
Váš košík:    
ENENGLISH CZČESKY
Obchodní podmínky