Václav Krpelík Photography

Proč se ne-účastnit fotografických soutěží

Od člověka, jehož "fotografickou kariéru" odstartovaly soutěže v Londýně, a který se během posledních let umístil na špici několika mezinárodních soutěží, byste asi nečekali, že Vás bude od soutěžení odrazovat. Ne, nechci Vás od soutěží odradit. Chtěl bych ale široké veřejnosti otevřít oči a poodkrýt pravdu, která se za spoustou fotografických soutěží skrývá. Co si z toho odnesete, je už na Vás.

V roce 2009 jsem byl v Londýně žijící studentík, který nedávno pořídil první zrcadlovku a učil se s ní fotit. Ačkoliv znalosti byly chabé, talent tam nějaký byl a tak když jsem se na popud kolegy zúčastnil své první soutěže (Natural London Photography Competiton), vyhrál jsem první cenu.

Měsíc na to byla další moje fotografie "Commended" v soutěži Landscape Photographer of the Year 2009 a vystavena jako velkoformátový print v Národním divadle v Londýně. Co za tím bylo? Nic. Jak se česky říká "Když je štěstí utahané, sedne si i na vola" :o)

Jako začátečníka mě tyto úspěchy opravdu namotivovaly. Fotografii jsem se proto začal věnovat mnohem intenzivněji a díky tomu i posouvat kupředu mílovými kroky. To však bylo před mnoha lety. Od té doby jsem si prošel mnoha soutěžemi, nasbíral řadu zkušeností a o ty bych se teď s Vámi rád podělil.

 

8 podivuhodných případů z praxe

 

1. Soutěž krajinářské fotografie, kterou nevyhraje fotografie krajiny?

První rozčarování přišlo, když jsem se s velkými nadějemi v roce 2010 přihlásil do nejmenované soutěže krajinářské fotografie. Soutěž nebyla moc známá, konkurence byla slabá a tak jsem si brousil zuby na hlavní cenu v podobě 2000 GBP. K mému překvapení však vyhrála dovolenková fotografie, na které byla zachycena rodinka tlouštíků opalujících se na pláži před hotelem. Říkal jsem si "Nemusím vyhrát zrovna já, ale kde je ta krajina?".

 

2. Prestižní soutěž, kterou vyhraje fotografie řekněme "umělecká"?

Landscape Photographer of the Year je prestižní celosvětová soutěž, ke které jsem několik let vzhlížel. Když jsem v roce 2009 přišel do Národního Divadla v Londýně a uviděl skoro 5 metrů dlouhý vítězný snímek zachycující východ slunce nad Old Man of Storr, řekl jsem si "Uau, tak to je vítěz!".

Hned kousek od vítěze byla vystavena moje "Commended" fotografie a v roce 2010 mi v Národním Divadle vystavili další fotografii, tentokrát ještě ve větším formátu (opět byla "Commended"). Říkal jsem si: "Tahle soutěž je čistá, rozhodují v ní odborníci".

V roce 2012 jsem už byl zpět v ČR a soutěže se aktivně neúčastnil. I tak jsem se ale těšil na vítězné snímky, abych se pokochal a inspiroval. Když jsem však otevřel internetovou galerii soutěže, koukám, že hlavní cenu (10 000 GBP) vyhrála fotografie baráku. Ano fotografie baráku, kterou by zvládla vyfotit moje sestřička kompaktem: http://www.take-a-view.co.uk/2012_winners.htm Asi tomu "umění" nerozumím...

 

3. Soutěž kde hlavní cenu vyhraje kamarádka hlavního sponzora?

O rok později jsem se zúčastnil potápěčského safari, které zahrnovalo týdenní plavbu v Rudém moři. Na nejmenované lodi byla i mladá slečna s fotoaparátem. Přímo od ní jsem se dozvěděl, že její tatínek je slavný potápěč a výborný kamarád majitele potápěčské společnosti, provozující tuto loď. Během plavby slečna nafotila několik pěkných fotek, přičemž některé poslala do nejmenované potápěčské fotografické soutěže.

Shodou okolností byl tenkrát hlavním sponzorem soutěže právě výše zmíněný provozovatel nejmenované lodi. Dodal hlavní cenu v podobě týdenního safari pobytu na této lodi.

Slečna se měla shodou okolností brzy vdávat a tak když se v ČR vyhlašovaly výsledky, dovezl hlavní sponzor tuto slečnu do místa pořádání soutěže, slečna si převzala hlavní cenu (pobyt na lodi dotyčného) a ten ji pak zase odvezl zpět na Slovensko k tatínkovi.

Zanedlouho se konala svatební cesta, jejíž náplní bylo využití hlavní ceny, tedy pobyt na nejmenované safari lodi. Slečně to moc přeji, ale říkám si: "Nebyla v soutěži řada lepších snímků?". Byli tam výborní fotografové z Itálie, Německa, Řecka, Ruska...  Život je často plný náhod, takže se nejspíš pletu :o)

 

4. Vyhrál jsem soutěž, kde je moje první cena?

Píše se rok 2013 a já vyhrál první místo v mezinárodní soutěži ZSL London! První místo bylo spojeno s odměnou 1000 GBP (cca 34 000 CZK), takže po čase diplomů, sošek, foťáčků a oslavných prezentací v galeriích konečně i nějaká ta finanční odměna.

Týden, dva, tři, čtyři týdny čekám na slibovaný šek, ale nic nepřišlo. Píši tedy kontaktní osobě s tím, že hlavní cena nedorazila. Ta mě odkazuje na kolegyni a ta na druhou, druhá pak na třetí a ta třetí zpátky na první, která mezitím přestala odpovídat.

underwaterpasture.jpgVyhrál jsem první cenu, ale ta nikde. Kdo by taky posílal takový balík nějakému Vaškovi z České republiky ("skoro-Ukrajiny"). Po téměř dvou měsících se tedy uchyluji k radikálnímu činu.

"Když nechcete komunikovat s Vaškem fotografem z Kotěhulek, budete muset komunikovat s Vaškem Audit Seniorem z Ernst & Young, s ředitelstvím (včetně právního oddělení) v Londýně!".

Otevírám tedy pracovní notebook a píši, dá se říct téměř "služební email" přímo řediteli ZSL. Druhý den přišel email s omluvou a informací, že šek je na cestě. To co nezvládl Vašek fotograf za 2 měsíce, vyřešil Vašek Audit Senior jedním emailem. Peníze opravdu přišly.

 

5. Soutěž kde vyhrajete, ale pod Vaší fotografií se objeví jméno jiného autora?

Nedávno jsem se zúčastnil soutěže Memorial Maria Lucia. Soutěž měla několik kategorií, přičemž v každé kategorii byl jeden vítěz a 10 dalších nejlepších (tzv. "Honorable Mentioned") fotografií. Když mi emailem přišel seznam vítězů, moje jméno na seznamu nebylo.

Ze zvědavosti jsem se tedy podíval na vítězné fotografie prezentované na webu organizátora soutěže. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil, že moje fotografie mezi 10 nejlepšími snímky je, ale autorem je jakýsi "Marco Urso" z Itálie. To, bylo uvedeno také na seznamu vítězů.

Takže když už se Vás o vyhranou cenu nesnaží pořadatel soutěže připravit, vloudí se alespoň administrativní chyba a autorem Vaší fotografie je náhle někdo jiný. Organizátor soutěže se nakonec omluvil a chybu napravil.

 

6. Soutěž, kde ceny vyhrávají bývalí porotci nebo jejich kamarádi?

Toto je specifikum českých soutěží podvodní fotografie. V naší malé zemičce se fotografováním pod vodou na serióznější úrovni zabývá opravdu jen hrstka vyvolených. Vzít zrcadlovku pod vodu totiž vyjde minimálně na nějakých 100 tisíc (housing, dome port, blesky, ramena, kabely, atd.). Tipnul bych, že nás bude cca 10 fotografů, z nichž ani ne polovina má vlastní fotografický web a publikuje pravidelně v časopisech a na internetu.

livingadream.jpgKdyž se pak otevře soutěžní kategorie pouze pro české autory, zúčastní se jí například 8 soutěžících. Pro takovou soutěž je obtížné zajistit odbornou porotu. Kde ji také vzít, když pod vodou v ČR téměř nikdo nefotí a tak tomu nikdo nerozumí. Porota je proto tvořena pány, kteří údajně kdysi někde v moři něco cvakli (přičemž nikde nelze dohledat co) nebo pány, kteří se střídají na pozici "porotce" vs "účastník soutěže".

Český svět potápěčů je navíc opravdu malý a těch co fotí ještě menší, takže každý zná každého. Ačkoliv je hodnocení fotografií anonymní, všichni v porotě ví, že Franta byl letos fotit na Bahamách a tak má v portfoliu kladivouny, zatímco Lojza se letos potápěl v zatopených jeskyních a tak jeho jsou ty fotografie z vodou zatopených podzemních labyrintů. Když se pak rozhoduje o vítězi, proč to nedat Lojzovi, když s ním jdu večer na pivo?

Poznámka autora: Tím ale nechci říct, že pod vodou v ČR kromě mě neumí nikdo další fotit. Fotografie Mirka Hrdého, Richarda Jaroňka nebo Tomáše Kotouče ohromovaly potápěčskou veřejnost v době, kdy mě ještě teklo mléko po bradě.

 

7. Soutěž, kde je hlavní cenou publikace fotografií v časopise nebo na webu?

Zajímavé jsou také soutěže, kde zaplatíte tučný účastnický poplatek a výhrou je prezentace na webu nebo v časopise organizátora soutěže. Ano, slyšíte dobře. Vy zadarmo poskytnete Vaše fotografie k publikaci, jim to přiláká čtenáře a diváky (na čemž vydělají poprvé) a v naději, že bude použita zrovna ta Vaše fotografie, ještě zaplatíte účastnický poplatek (na čemž vydělají podruhé). Nevěříte? Jelikož mnoho z nás touží po "slávě", najdou si i tyto soutěže své účastníky. Na internetu podobných soutěží naleznete spoustu. Doporučuji neváhat a zúčastnit se!

 

8. Soutěž, ve které pořadatel získává práva k jakémukoliv použití fotografií?

Slyšeli jste už o soutěžích, ve kterých organizátor získává nejen právo fotografie použít pro účely soutěže, ale v pravidlech má někde dole malinkým písmem napsáno, že se účastí vzdáváte vlastnických práv k fotografiím? Toto většinou praktikují cestovní kanceláře nebo korporátní firmy. Proč platit fotografa pro nafocení katalogu nebo reklamních materiálů, když mohou fotografie dodat zaměstnanci nebo klienti? A hlavně zadarmo :o)

 

3 pravdy o fotografických soutěžích


Soutěž jako prostředek jak vydělat peníze?

Pojďme si společně uvědomit tvrdou realitu. V pozadí některých soutěží se skrývá pouze business generující finance pořadateli. Zúčastnit se soutěže, ve které "o něco" jde, znamená zaplatit tučný účastnický příspěvek. Ten se pohybuje v řádu stovek až tisíců korun za každého soutěžícího a spolu s dary sponzorů, případně dotacemi státu tvoří výnos organizátora soutěže. Nákladem jsou pak prostředky spojené s organizací a vyplacením hlavní ceny. Když se však náklady spojené s organizací různým způsobem "osekají" a hlavní cena se šoupne kamarádovi (který mi z ní dá půlku), lze slušně vydělat.


Soutěž jako prostředek jak se něco naučit?

Častým argumentem pro účast na soutěži je "poměření sil" s konkurencí, uvědomění si vlastních nedostatků a díky tomu i možnost zlepšit se do příštího ročníku. To by dávalo smysl za předpokladu, že:

a) ke každé fotografii dostane účastník odborný feedback

b) porota se skládá z odborníků

Bohužel nevím o soutěži, kde by porota (kromě volby vítěze) účastníkům poskytovala jakékoliv další informace. Co se odbornosti týče, je to často kapitola sama pro sebe.

Když jsem si nedávno jednu takovou porotu "vygooglil", zjistil jsem, že z těch tří pánů neumí fotit ani jeden. Mám tedy zaplatit tučný účastnický poplatek, aby se mi tihle "odborníci" k mé práci vyjádřili? Jakou to bude mít vypovídací hodnotu?

Vždyť se na to samé mohu zeptat kolegy v práci, kamaráda fotografa anebo stačí fotografie zveřejnit v internetových galeriích či ve fotografických skupinách na Facebooku. Tam získám nejen hodnocení typu "první, druhý, třetí", ale spoustu komentářů od lidí z celého světa. Možná to nebudou názory odborníků, ale to platí i pro ty tři pány nahoře.

 

Soutěž jako motivační prvek?

Abych však čtenáře tohoto článku od soutěžení úplně neodradil, musím soutěžím jednu věc přiznat. A tím je obrovský motivační faktor. Kdybych se těch prvních dvou soutěží v roce 2009 nezúčastnil, nikdy bych se ve fotografii nedostal tam, kde jsem dnes. Touha zlepšovat se, posílená vidinou lákavých cen a společenského uznání, dokáže být silným hnacím motorem. Když se k tomuto motoru přidá talent a schopnost učit se, za pár let se ohlédnete zpět a zjistíte, že se z koníčku stala profese a ani nevíte, jak k tomu došlo.

 

Proč se budu dál soutěží účastnit?

Možná byste v závěru tohoto článku očekávali konstatování, že se už žádné soutěže v budoucnu nezúčastním. Zklamu Vás, není to tak. Především zahraničních soutěží se čas od času účastnit budu. Důvodem jsou:

a) Peníze

b) Postoj laické veřejnosti

Proč peníze? Řekněme si to narovinu. Krajinářská i podvodní fotografie patří mezi nekomerční odvětví fotografie a tak se těmito aktivitami nelze v naší zemičce uživit, natož na nich zbohatnout. To, co si fotograf krajinář přivydělá prodejem fotografií, provozováním workshopů a publikováním v různých časopisech za celý rok, vydělá svatební fotograf za několik víkendů.

Příjem z vyhraných soutěží (ať už přímo, kdy výhra představuje finanční částku nebo nepřímo, kdy výhra zajistí publicitu) tedy představuje občasnou část fotografova příjmu.

Co se postoje laické veřejnosti týče, je v případě soutěží stejný, jako v případě drahé fototechniky (viz tento článek). Laická veřejnost nezná jiná měřítka a tak fotografy většinou posuzuje podle techniky, kterou používají (dražší je lepší) a podle "metálů", které za roky aktivní činnosti nasbírali (více je lépe).

Jako fotograf se můžu rozhodnout tuto veřejnost ignorovat (jako to již udělali někteří z mých kolegů, kteří se soutěží neúčastní) anebo jim můžu čas od času, kvůli zachování přízně, hodit nějakou tu "kost". Já se rozhodl pro druhou možnost.

A jaká je moje rada pro ty z Vás, co po přečtení tohoto článku mají i nadále soutěžní ambice? Především si soutěže vybírejte! Podívejte se, jaké fotografie vyhrály v předchozích ročnících, kdo je v porotě, jaká jsou kritéria konkrétní soutěžní kategorie, a zkuste odhadnout, po čem porota půjde. Třeba se na Vás štěstí jednou usměje :o)


http://www.fotoradce.cz/proc-se-ne-ucastnit-fotografickych-soutezi
Datum publikování: 01.05.2015


Sdílejte: 
Copyright Václav Krpelík © fotografie na těchto stránkách jsou vlastnictvím václava krpelíka
bez písemného povolení nesmí být stahovány, kopírovány, či použity jakýmkoliv způsobem
Created by DIXILO
Váš košík:    
ENENGLISH CZČESKY
Obchodní podmínky