Václav Krpelík Photography

Ve fotografickém ráji (2. část)

Skotsko je země známá deštivým počasím, mlhami a věčně zataženou oblohou. V průběhu několika málo dnů, kdy zrovna neprší, se však stává fotografickým rájem všech fotografů. Nám se v rámci nedávné „silvestrovské“ foto-expedice podařilo jedno takové „okno bez deště“ chytit a tak jsme si domů přivezli nejen neuvěřitelné fotografie, ale i spoustu fantastických zážitků.

 

Fotograf meteorologem

Po přesunu z Glencoe do Portree nás čekalo milé překvapení v podobě ubytování. To, co mělo být low-cost domečkem, se ukázalo být poměrně luxusně vybavenou vilou. V baráčku v Glencoe  nám nic nechybělo, ale v Portree jsme měli svoji zahradu, garáž, parádně vybavenou a prostornou kuchyň s jídelnou, 2 luxusní koupelny, 3 toalety, obývací pokoj, 3 ložnice a naprosté soukromí. 16.jpg

To vše za cenu 15 liber na den na hlavu… na anglické poměry zadarmo. Nějak jsme nechápali, proč někteří naši kolegové do těchto oblastí jezdí pod stan a jak v deštivých podmínkách zvládají sušit oblečení, vařit a nabíjet baterie fotoaparátů, telefonů a notebooků.

V domě nechyběl ani internet a tak jsem se okamžitě připojil na norskou předpověď počasí (www.yr.no) a sledoval aktuální srážky, oblačnost, směr a rychlost větru. Dle toho jsem pak vybíral lokality, na které se pojede fotit. Počasí se na ostrově Skye často mění z hodiny na hodinu a tak šlo o to, být ve správný čas na správném místě.

Vítr k nám šel většinou od západu a nesl sebou z moře deštivé přeháňky. Pravidlem proto bylo, že když pršelo na západní části Skye, na východní bylo polojasno a naopak, až to vítr přehnal ze západu na východ, byl Neist Point na západě prvním místem, kde se to začalo trhat a dalo se tam proto fotit.

Navíc Norové měli krátkodobou předpověď poměrně přesnou a tak se nám dařilo mezi přeháňkami krásně kličkovat. Kam jsme přijeli, tam se dalo fotit, protože bouřka zrovna odešla nebo ještě nepřišla.

Dům v Portree se tak stal dokonalým base campem, ze kterého jsme to měli 15 minut autem na Old Man of Storr, 20 minut na Kilt Rock Waterfall, 30 minut na Quiraing, 45 minut do Elgolu, 35 minut k Talisker Bay a 45 minut k Neist Pointu.

Kluci přišli s nápadem, že takovýhle domeček by byl ideálním base campem pro mé workshopy ve Skotsku, ale kvůli nejistotě počasí zatím zůstanu u "svých" Tater a Dolomit ..snad někdy v budoucnu.. :o)

 


Old Man of Storr

Tyto cca 50 metrů vysoké skalní věže jsou dominantou místní krajiny a jednou z nejfotografovanějších lokalit na Skye. V článku z roku 2011 popisuji, jak jsem se ke Starému Muži prodíral krásným černým lesem. Když jsme ke Storru ráno po tmě přijížděli, říkal jsem klukům, že až bude po levé straně les, jsme tam. Les ale nikde!

Dvakrát jsme to po tmě projeli, ale les tam prostě nebyl. Zaparkovali jsme tedy auto na parkovišti, o kterém jsem se domníval, že by mohlo být tím správným a vydali se s čelovkami nahoru do kopců.

Hned po pár krocích ve mně hrklo. S tím lesem jsem se nespletl. Vlevo pařezy vpravo pařezy a nahoře ještě neodtažené stromy vyrvané i s kořeny. Je to jasné… nedávné vichřice ten krásný les prostě srovnaly se zemí a následná těžba z něj udělala měsíční krajinu  :o(

Když jsme vyšplhali na místečka, která mám pro focení Starého Muže vyhlídnutá už z roku 2011, začalo pomalu svítat. Bylo téměř bezvětří a tak jsem si mohl dovolit nasadit panoramatickou hlavu a to ráno se zaměřit na panoramata.

Tip: Abych expozičně pokryl celou scénu, která byla při focení do světla velmi kontrastní, musel jsem snímky bracketovat, následně expozičně slepit a až nakonec expozičně slepené snímky slepit do jednotlivých panoramat.

Old Man of Storr jsme pak fotili ještě jedno ráno, ale vichr na hřebeni byl tak silný, že se panoramatická hlava nedala použít a tak jsem se uchýlil ke klasickým „single shots“. Všichni jsme se to ráno vydrápali na extrémně šikmou skalní římsu, které jsme se drželi zuby nehty. Volám v tom vichru na Davida, který je jen 2 metry pode mnou „Zapomněl jsem si v batohu vedle tebe Big Stopper“ a ze spodu slyším jen něco jako „Co jsi ří...?“ Já na to zpátky „Co jsi říkal? “ …asi nějak tak v tom vichru probíhala naše komunikace :o)

 


Kilt Rock Waterfall

Na Kilt Rock Waterfall jsme se zajeli podívat dopoledne, hned po nafocení Starého Muže. V zimě je ve Skotsku totiž den krátký, sluníčko se převaluje jen kousek nad horizontem a tak lze krajinu fotografovat prakticky kdykoliv. O tom svědčí fotografie vpravo, která byla pořízena téměř v pravé poledne.

Tip: Použitím filtru Big Stopper, jsem natáhl čas na minutu a půl a tím proměnil zvlněnou hladinu v to, co vidíte na snímku vpravo. Přechodový Lee 0.9 se pak postaral o ztmavení příliš světlé oblohy.

Snímek by šel vytvořit samozřejmě i expozičním bracketingem, ale u moře, kde je rovný horizont, dávám přednost přechodovým filtrům. Dostávám tak okamžitě hotový produkt.

 


Neist Point

Na Neist Point jsme se vydávali zkratkou po úzké asfaltové cestičce. Poprvé jsme tam jeli ráno po tmě, dlouho před východem slunce. Proplétáme se rozespalí klikatou cestičkou, když v tom David křikne na Milana za volantem „Pozor pytle! Ty vo.. koukej, pytle s očima!“ A opravdu. Nejdříve jsme mysleli, že někdo naházel přes cestu pytle, pod dálkovými světly ale vidíme, jak se pytlům otvírají oči a začínají se zvedat. Pro stádo ovcí je očividně pohodlnější spát na suchém asfaltu, než v mokré trávě.

Těsně před Neist Pointem se pak pod kolama auta začali míhat malí zajíčci. Bylo jich minimálně dvacet. U Glen Etivu v cestě jeleni, cestou do Elgolu dlouhosrsté krávy, u Portree ovce a před Neist Pointem zajíčci … Skotsko je před úsvitem a po západu slunce na cestách samé překvapení :o)

U Neist Pointu jsme se rozdělili na dvě skupiny. Většina šla fotografovat poloostrov z klasické strany, já měl ale zálusk na fotografii majáku z konce poloostrova. Tenhle záběr mi totiž v roce 2011 kvůli sněhové bouři, která nás později zasypala i s autem, utekl. Přímo pohádkový maják jsem nejdříve vyfotil klasicky a pak se vrhnul do panoramat. V posledním z panoramat se mi podařilo zachytit dokonce i rychle se blížící bouřkový mrak, který nás chvíli na to pěkně pokropil (viz fotografie níže).

Tip: V případě majáku mi Big Stopper zpomaloval expozici příliš (vycházely časy kolem 5 minut). Použil jsem tedy místo něj šedý Lee ND Pro Glass 0.9 (na zpomalení času) v kombinaci s přechodovým Lee ND 0.9 soft (na kompenzaci expozice). Jelikož by takto vzniklý čas byl pro rozmáznutí moře ještě příliš krátký, doplnil jsem celou sestavu o přechodový Lee ND 0.9 hard. Zasunutím hardu zcela před objektiv totiž dostanete další klasický ND 0.9 šedý. Dosahoval jsem tak u podkladových snímků cca dvacetisekundových expozic. Toto však lze aplikovat pouze u Lee filtrů. Ty jsou na to jak dostatečně velké (10 x 15 cm) tak dostatečně kvalitní (použitím více filtrů se nedegraduje obrazová kvalita).

Další den jsme Neist Point fotili při západu slunce. Mraky hrály neuvěřitelnými barvami, ale vichr dosahoval takové rychlosti, že v něm bylo obtížné stát, natož fotit. Na workshopech v Tatrách jsem už zažil všelijaké větrné poryvy, ale ty se tomuhle „fičáku“ absolutně nemohly rovnat. 

Hned na začátku mi ulítnul tento rok nový Gitzo stativ, ale naštěstí jsem ho stihnul za letu chytit. Takové štěstí už neměl David, kterému jeho tříkilový Gitzo na wildlife vítr povalil i s nasazeným 7D. Zastavil se až hranou redukčního kroužku o kámen. Redukční kroužek se nárazem značně zdeformoval, ale vše ostatní přežilo bez úhony.

Boj s větrem byla docela sranda… fotil jsem takhle asi dvouminutové časy s Big Stopperem a klukům signalizuji palcem nahoru, že to bude super, když v tom si všimnu, jak mi vítr jednu nohu stativu opakovaně zvedá do vzduchu a zase pokládá …tak to bude asi opravdu super… super rozmázlé :o)

Do hledáčku fotoaparátu se někdy ani nedalo koukat, protože všem ve větru neustále tekly slzy a když jsem zasouval přechodový filtr do držáku, podpíral jsem ho oběma rukama na co nejvíce místech. Vítr ho totiž tak ohýbal, až jsem měl strach, že mi ho přímo v rukách zlomí. Do toho všeho nás bombardovaly kapičky vody, které vítr zvedal z potůčků, které do moře ústili v podobě malých vodopádků. Vítr byl silnější než gravitace a tak se voda padající ze skal místo do moře vracela zpět do vnitrozemí.

 

Na jednom místě vítr takhle do vzduchu otáčel celý potok a tak vznikla sprcha stříkající několik desítek metrů do vnitrozemí. Tou jsme nakonec museli všichni projít, abychom se dostali k autu, takže všichni do auta lezli mokří jako ze sprchy :o)

Možná si řeknete: „Proč v tomhle běsu ti blázni fotili?“ Odpověď je jednoduchá. Světla se nejdříve prodírala fotograficky zajímavou bouří a následně se přetransformovala do zlatavého západu slunce. Doba zajímavých světelných podmínek se díky bouřce výrazně prodloužila a barvy mraků v ten den byly prostě fantastické.

Na Neist Point jsme se pak vrátili ještě potřetí, jelikož ne všem se předchozí den ve vichru podařilo nafotit, co potřebovali. V ten den jsme měli na světlo opět štěstí, a i když byl tentokrát západ slunce mnohem kratší, odvezli jsme si spoustu parádních fotografií.

Neist Point, Old Man of Storr, Kilt Rock Waterfall a Elgol jsme tedy měli nafocené dle představ. Zbýval nám však ještě Quiraing, Talisker Bay a na zpáteční cestě Glen Etive a Buachaille Etive Mor. Jestli se nám podařilo nafotit i zbývající lokality se však dočtete až v dalším článku…


http://www.fotoradce.cz/ve-fotografickem-raji-2-cast-clanekid1419
Datum publikování: 27.01.2014


Sdílejte: 
Copyright Václav Krpelík © fotografie na těchto stránkách jsou vlastnictvím václava krpelíka
bez písemného povolení nesmí být stahovány, kopírovány, či použity jakýmkoliv způsobem
Created by DIXILO
Váš košík:    
ENENGLISH CZČESKY
Obchodní podmínky