Václav Krpelík Photography

Za velrybím ŽRALOKEM na MALEDIVY

Nafotit velrybího žraloka je snem mnoha UW fotografů. Já se rozhodl tento sen zrealizovat a za velrybím žralokem se vydat přímo na nejpopulárnější atol v Maledivách. Na setkání, která jsem na Ari atolu s tímto tvorem zažil, a která se mi podařila zachytit objektivem fotoaparátu a kamery, už nikdy nezapomenu. V tomto článku se Vám pokusím tyto zážitky přiblížit nejen prostřednictvím textu a fotografií, ale poprvé i prostřednictvím videa!

 

Největší žralok

Žralok velrybí (Rhincodon typus) je největší žijící zástupce žraloků. Obvykle dosahuje velikosti kolem deseti metrů, ale v mimořádných případech dorůstá až 18 metrů. Díky velikosti a skvrnám na těle je nezaměnitelný s jiným druhem. Živí se planktonem, malými rybkami a tak není člověku nebezpečný.

Potravu buď aktivně tlamou nasává (nasátá voda se filtruje přes síťovinu, která je umístěna na žábrách) nebo pluje s otevřenou tlamou a voda mu proudí pusou sama. Vyskytuje se v tropických oblastech všech tří oceánů a může se dožít 60 až 150 let. Na jíždím cípu atolu Ari jsou velrybí žraloci k vidění zejména od května do září.

 

Dokonalý model

O fotografování velrybího žraloka jsem snil už od prvních ponorů s fotoaparátem. Z pohledu podvodní fotografie je totiž velrybí žralok (podobně jako dugong nebo kareta obrovská) dokonalým modelem.Obrovské zvíře se díky své velikosti člověka nebojí a před fotoaparátem narozdíl od jiných mořských tvorů neutíká.

Pod vodou se pohybuje pomalu, což dává fotografovi prostor k dokonalému nastavení fotoaparátu, použití hodně širokoúhlých objektivů typu rybího oka a focení pěkně z blízka.

Jelikož se často pohybuje jen několik málo metrů pod hladinou je velmi snadné se za ním na nádech potápět, či ho pozorovat přímo z hladiny při šnorchlování.

Mělká voda navíc znamená maximální množství přirozeného světla pronikajícího do vody z hladiny, díky čemuž vznikají velmi atraktivní fotografie i bez použití blesku. Zkrátka dokonalý model.

 

Proč Maledivy?

Maledivský Ari atol je známý jako místo, kam se jezdí milionáři potápět se žraloky. Prosklená podlaha ložnic na vlnách, večeře v restauraci pod mořskou hladinou, potápění mezi desetimetrovými žraloky a létajícími mantami. To jsou lákadla, za kterými na "vlajkovou loď" Malediv vyrážejí na dovolenou ti nejbohatší. Málokdo už ale ví, že potápění na Ari atolu lze zorganizovat i za velmi rozumnou cenu. Jak na to?

V prvé řadě nesmíte jet přes cestovní kancelář na tzv."resort island". Tam se totiž ceny ubytování pohybují od 250 do 2000 USD za jednu jedinou noc. Pokud chcete "low-cost" variantu Malediv, musíte si vše organizovat sami. Já si nejprve zajistil letenky Praha - Dubai - Male a pak teprve našel ubytování na tzv. "local island", konkrétně na ostrově Dhigurah. Local islands jsou ostrovy, na kterých žije původní obyvatelstvo, tedy ostrovy bez klasických hotelových resortů.

Na těchto ostrovech seženete plně komfortní ubytování hotelového typu už od 60 USD za pokoj pro dva. Jelikož ostrovy nepatří pod resorty, jsou i ceny za potápění a stravování téměř srovnatelné s těmi, na které jsme zvyklí z moře Rudého či Středozemního. Místní obyvatelstvo je poměrně chudé a tak výdělek několika dolarů pro ně znamená živobytí na několik dnů nebo týdnů.

Na velrybí žraloky se tak lze vydat nejen s potápěčskou základnou, ale třeba i s rybáři nebo s kýmkoliv, kdo na ostrově vlastní nějaký člun. Celkově tak lze například dvoutýdenní dovolenou na Ari atolu (včetně letenek a potápění) zorganizovat už od 50 tisíc na osobu.

 

Hon na velrybáka

Hledat velrybího žraloka v Indickém oceánu je jako hledat jehlu v kupce sena. Loď, která velrybí žraloky hledá je však poznat už z dálky. Na její nejvyšší palubě (střeše) totiž vždy stojí několik v neoprénu nachystaných potápěčů, kteří zrakem hladově prohledávají bezprostřední okolí lodi. Loď většinou pluje podél ostrovů nad místem, kde mořské mělčiny přecházejí v kolmé stěny padající do značných hloubek (anglicky se toto místo označuje jako "drop off").

V těchto místech totiž velrybí žraloci často plavou podél ostrovů a hledají, co by snědli. Tímto způsobem lze pokrýt opravdu velký prostor, ale nevýhodou je, že žraloka lze takto spatřit pouze pokud se vyskytuje těsně pod hladinou v bezprostřední blízkosti lodi.

Druhou možností, jak velrybího žraloka najít, je vydat se kolem ostrova, nad stejným místem jako loď, ale se šnorchlem v puse. Pod vodou většinou vidíte cca 30 metrů všemi směry a tak je pravděpodobnost, že byste žraloka minuli, velmi malá. Bohužel plavat takhle několik kilometrů je fyzicky velmi náročné a tak lze použít ještě třetí možnost. Za člun lze navázat lano, na kterém bude jeden dobrovolník se šnorchlem v puse celou cestu viset. Sám jsem se takhle nechal za lodí několik kilometrů táhnout a díky dokonalému výhledu mi neunikla ani myš.

Úplně poslední možností zůstává spoléhat se na ostatní lodě. Když totiž jedete na lokality výskytem velrybích žraloků známé (například Sun island na jížním cípu Ari atolu), je pravděpodobné, že v době kdy na místo dostanete, bude velrybí žralok již objeven jinými loděmi a vy se tak ve vodě pouze připojíte k ostatním.

 

Neuvěřitelná setkání

Během patnácti dnů jsem velrybího žraloka viděl čtyřikrát a každé setkání bylo zcela odlišné. Poprvé jsme do něj narazili úplnou náhodou při potápěčském výjezdu se základnou Island divers. Šli jsme do vody nad stěnou padající do značných hloubek a asi po pěti minutách ve vodě slyším vzrušené hlasy posátky na lodi. Ačkoliv slovo "whale shark" nepadlo, bylo mi hned jasné, co se děje.

Tak tak jsem stihl nastavit fotoaparát a už se přímo na mě řítil desetimetrový kolos, který očividně neměl v úmyslu uhnout. Nejdříve jsme s ním plavali asi v osmi lidech, ale po chvíli nás zaregistrovaly proplouvající lodě a ve vodě se to začalo hemžit šnorchlisty. Naštěstí mu málokdo stačil a tak jsem ho mohl nerušeně fotografovat zepředu, zatímco nejzdatnější šnorchlisti zůstávali nad jeho hřbetní nebo ocasní ploutví. Zbytek tlupy odpadl někde vzadu. Toto setkání bylo nejintenzivnější, jelikož žralok plaval jen metr až dva pod hladinou dobrých 30 minut.

Druhé setkání byl šok. Šnorchloval jsem sám několik kilometrů podél ostrova Dhigurah a každou sekundu jsem velrybího žraloka vyhlížel. Asi po třech hodinách šnorchlování jsem to vzdal a začal se věnovat fotografování útesových rybek.

Po chvíli focení ležím asi 3 minuty absolutně bez pohybu na hladině a ve fotoaparátu kontroluji kvalitu nafoceného materiálu. V tom do mě zleva něco obrovského jemně narazilo a můj loket a kus boku skončil v něčí tlamě. V první okamžik mě napadlo "Tiger shark"!! Instinktivně jsem se od té věci volnou rukou odrazil, máchnul metr dlouhými ploutvemi a postavil se k tomu čelem, abych ve změti bublin zjistil, o co jde.

To už mi ale bylo jasné, že to žádná zubatá potvůrka být nemůže, protože loket i trup zůstaly bez zranění. Koukám zpět do bublin a uvědomuji si, že mě právě ochutnal 8 metrů velký velrybí žralok! Moje prudká reakce však žraloka také vylekala. Stočil se stranou a jeho tělo vytvořilo nádherný tvar písmene "S", který se mi zaryl hluboko do paměti. Žraloka se mi sice následně podařilo několikrát vyfotografovat, ale vzhledem k oboustrannému leknutí po několika minutách zmizel kdesi v hlubinách.

Třetí setkání bych nazval zázrakem přírody. Opět jsem sám šnorchloval podél ostrova Dhigurah, když v tom vidím, jak proti mě jedou čtyři delfíni tuponosí. Dvakrát mě zvědavě obkroužili a pak zmizeli v modré hloubce podemnou. Slyšel jsem je tam poměrně dlouho pískat a tak jsem se na chvíli ponořil za nimi, abych zjistil, co tam uličníci vyvádějí. Zajel jsem na nádech asi do 15 metrů a nevěřím svým očím... čtyři delfíni se dole točili kolem pětimetrového velrybího žraloka.

Žralokovi se delfíní nájezdy očividně moc nelíbily a tak po chvíli dorazil na hladinu, kde už jsem čekal s připraveným fotoaparátem. Následně jsem se žralůčkem plaval další půlhodinu. Občas se mi sice zanořil do 40-50 metrů, ale já znal jeho směr i rychlost a tak stačilo držet tempo a žralok se po několika minutách objevil opět podemnou.

Poslední setkání bylo masovou záležitostí u ostrova Sun island.Cestou k ostrovu jsme se na nádech zapotápěli se dvěmi mantami (moje premiéra s mantami po 10 letech potápění) a u ostrova už na nás čekal 7 metrů dlouhý žralok velrybí, obležený několika šnorchlisty.

Vlny a proudy v ten den dosahovaly značné síly a tak udržet se žralokem krok a ještě ho u toho fotografovat nebyla žádná sranda. Vysílen potápěním s mantami jsem se nakonec nechal člunem několikrát nabrat a s dostatečným odstupem vysadit před žralokem. Žralok byl navíc poměrně hluboko a tak sprint na hladině a následné několikaminutové zadržení dechu v hloubce nepřipadalo v úvahu. Místo toho jsem tedy využil člun, v klidu se vydýchal, potopil ke dnu a počkal, až připluje hora k Mohamedovi.

 

Kilometry ve vodě

V průběhu pobytu jsem si na Ari atolu vysloužil přezdívku "Aquaman". Tak mě označovalo několik přístrojových potápěčů japonského, holandského a anglického původu. Jako UW fotograf totiž ve vodě běžně trávím několik hodin denně a u ostrova Dhigurah jsem kvůli hledání žraloků "šnorchlovací metodou" tento čas občas vygradoval na 6-8 hodin.

To by ještě nepředstavovalo problém, ale kámen úrazu nastal, když na potápěčské základně zjistili, že tímto způsobem, a hlavně na vlastní pěst, plavu několikakilometrové vzdálenosti. Ostrov na jižním konci končil poměrně brzo pod vodou a dál už se vlekl pouze útes, podél kterého se dalo dostat až k ostrovu dalšímu. To byla oblast, ve které jsem na velrybáka narazil třikrát.

Jednoho dne mě načapali, jak tam sám hledám velrybáky (bylo to asi 2 kilometry od ostrova Dhigurah) a trvalo mi slušnou chvíli vysvětlit, že jsem opravdu v pořádku, že mě tam neodnesl proud a že k nim na loď jít nechci a nepůjdu.

Poznámka: Do těch samých míst jsem se sice mohl dostat lodí s potápěčskou základnou, ale šance vidět s nimi velrybáka byla mnohem nižší, jelikož loď sem plula příliš rychle (pod vodu nebylo při cestě vidět) a zastavovalo se pouze na dvou místech (museli bychom defakto zastavit velrybákovi před hlavou, abychom do něj následně narazili).

Nebyla to však jen naše potápěčská základna, která mě ve vodě nechtěla nechat. Téměř každá loď, která plula kolem přizastavila, aby zjistila jestli nepotřebuji pomoc. Většině lodí však stačilo rukou ukázat potápěčský signál "OK", případně vytáhnout nad vodu housing, aby pochopili, že tam fotím a nechali mě pokračovat bez zbytečných otázek. Po několika dnech už všechny potápěčské lodě věděly o "šíleném fotografovi", který má na žraloky štěstí a tak místo signálu zda jsem OK, dávali před nos pouze dlaň s nataženými prsty. To totiž v potápěčském jazyce znamenalo "Máš tam žraloka?"

Co se však vlastní bezpečnosti týče, můj pohyb ve vodě byl promyšlený. Jelikož jsem byl sám, odpustil jsem si freediving (ponory hlubší než 15 metrů a delší než minutu). Kvůli hydrataci a energii jsem na zátěžovém opasku nesl camel bag s 2 litry isotonického nápoje a v případě proudů jsem se mohl kdykoliv přehoupnout přes nedaleký reef do mělké a od proudů chráněné laguny.

Tou se v případě problému dalo dostat zpět, až k ostrovu Dhigurah. Jediným skutečným problémem byl odliv. Ten totiž znamenal pokles vody a tím pádem i nemožnost vrátit se přes reef zpět na ostrov. Já měl ale načtenou tabulku přílivů a odlivů a tak jsem přesně věděl, kdy můžu do vody a kdy z ní musím ven. Korunu jsem tomu dal, když jsem se nechal za speed boatem táhnout několik kilometrů na laně. Jízda to byla famózní, jelikož jsem nad korálovými útesy lítal jako superman a díky skvělému výhledu mi neunikla ani ploutev. Nicméně posádka kolem jedoucích lodí nevěřila svým očím a japonští turisté si tu zvláštní rybu taženou člunem museli všichni nafotit.

 

Research program

Poslední den jsem byl jako fotograf pozván organizací "MWSRP" (MALDIVES WHALE SHARK RESEARCH PROGRAM), abych se zúčastnil jejich výzkumu. Platbou za účast měly být kopie fotografií, které bych s nimi pod vodou pořídil. Byla to pro mě obrovská příležitost velrybího žraloka nafotit a hlavně více se o něm dozvědět.

Whale shark research organizace na žraloky navíc jezdila lodí opravdu daleko (z ostrova Dhigurah, přes Sun island až na Conrad) a tak někdy viděli až 6 žraloků v průběhu jednoho dne. Já měl ale smůlu, jelikož v den, kdy jsem s research teamem vyrazil jsme neviděli ani ploutev. Žraloci prostě některé dny jako na povel zmizí v hlubinách a není po nich vidu slechu. I tak to však byla zajímavá plavba, během které jsem se o žralocích dozvěděl spoustu nového.

 

Nejen fotografie (GOPRO 3+)


Ačkoliv výprava za velrybím žralokem byla nejdražší foto-expedicí, jakou jsem kdy podnikl, musím říct, že splnila očekávání. Setkání to byla opravdu unikátní a pocity při fotografování velrybího žraloka byly slovy nepopsatelné.

Abych čtenářům ještě více přiblížil atmosféru svých expedic a workshopů, pořídil jsem nedávno za účelem dokumentace kamerku GOPRO 3+ Black edition. Tu pod vodou připevňuji na housing fotoaparátu a na souši na přilbu nebo teleskopickou tyč.

První video z této kamerky, zkráceně dokumentující celou výpravu, můžete najít níže. Neberte však toto video jako umění. Jako fotograf se primárně soustředím na fotografii a kamerka pouze občas zaznamená to, co objektiv mého fotoaparátu vidí...

Posaďte se tedy v klidu domova do křesla, zapněte naplno reproduktory, klikněte na obrázek níže, zapněte HD rozlišení na youtube a ponořte se alespoň na několik minut za velrybím žralokem...  :o)

https://www.youtube.com/watch?v=3aUbzpR3Jp0


http://www.fotoradce.cz/za-velrybim-ralokem-na-maledivy-clanekid1587
Datum publikování: 17.09.2014


Sdílejte: 
Copyright Václav Krpelík © fotografie na těchto stránkách jsou vlastnictvím václava krpelíka
bez písemného povolení nesmí být stahovány, kopírovány, či použity jakýmkoliv způsobem
Created by DIXILO
Váš košík:    
ENENGLISH CZČESKY
Obchodní podmínky